Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

bikerbob 


Rumunsko I. s Bronnsky

112 fotek2 videaletos v červenci- zobrazení
Tolik odkládaná Provence byla letos kvůli zranění kamarádky opět odložena a tak dostalo přednost Rumunsko, plánované původně na příští rok.
- Ve středu vyjíždíme s Evičkou a Broňasem s Petrou už brzy z rána, abychom pokud možno zakotvili na první noc už někde v Rumunsku. Objíždíme pro nás vcelku nezajímavé roviny Maďarska přes zajímavější Slovensko a přes krátký maďarský úsek se dostáváme rychle k rrumunským hranicím. Po velice rychlé kontrole pasů pokračujeme přes Satu Mare a dále Broňasem nalezenou "zktratkou" přes pole. Je to sice postupně šíleně rozbitá cesta, kde jedeme spíš na jedničku než na dvojku ... ale za to jsme zase zpátky na asfaltce v Odorea, kde prý podle místních žádné ubytování není a tak se vracíme se zpět do Satu Mare ... po pěkné asfaltce :-D Kousek za městem narazíme na krásný hotálek La Conac s dvoulůžákem za 35€ i se snídaní. Jídlo je levnější jak unás a pivo za třicet kaček ;-) Celou noc je silná bouřka a déšť.
- Ve čtvrtek ráno ještě lehce mrholí, takže vyjíždíme v pláštěnkách. Naše první zastávka je u dřevěného kostela u městečka Barsana. Konečně se oteplilo a přestalo pršet. Tak se vracíme k původně plánované cestě přes průsmyky s první zastávkou na veselém hřbitově v Sapantě. Tady chvíli pokecáme s cyklistkami z Polska. Matku s dcerou přivezl syn přes hranice a ony tu týden jezdí na kolech. Odtud jedeme přes první průsmyk Gutai, za kterým zastavujeme na oběd v příjemné restauračce u města Baia Sprie. Na konci jídla nás překvapuje krátká a vydatná přeháňka, po které je zase pečák jak sfiňa. Po opět nevydařené zkratce končící šotolinou se vracíme na cestu a jedeme přes druhý průsmyk na východním svahu hory Gutai. Na jeho konci začíná opět lehce pršet a tak jdeme do nepromoků. Skoro zbytečně. U Bogdan Vody je vyslékáme a užíváme si nádhreného výhledu do údolí. Odtud je to už kousek do penzionu Agnes ve Viseu. Jediný, který jsme si v Rumunsku našli přes Booking. Ze čtyřlůžkového pokoje se klube jedna přistýlka na roztaženém gauči s jednou 0,5m peřinou. Ale co už, aspoň jsme dostali panáka na přivítanou :-D
- V pátek ráno umýváme motocykly v místní samoobslužné myčce. Chtějí po ná za dvě motorky a mytí s aktivní pěnou 2 Lea (12Kč). Za to není u nás ani kafe na benzince ;-), chlapi dostávají 5L a s úsměvem nám mávají. Pokračujeme přes průsmyk Prislop, kde se nachází stejnojmenný klášter. Bohužel cesta přes průsmyk je celá vyfrézovaná na úseku několika desítek kilometrů. A tak místo nádherného svezení drncáme na jedničku a dvojku. Příští rok to na novém povrchu ale bude šupa ! A pokud zmizí technika a hromady vyfrézovaného asfaltu, bude krásný i samotný vrchol s klášterem. Posléze najíždíme na vychrmlanou betonovou cestu, kde Broňas zjišťuje, že mu povolil jeden z tlumičů. Ve vzduchovém ventilku je olej. Holt těžké prase není na tyhle taškařice moc zvyklé :-) V malebném údolí narazíme na krásnou hospůdku, kde se naobědváme. Číšnice umí jen italsky, jídelníček v rumunštině, tak něco vybíráme a uvidíme ... Evička si nešťastně vybrala dršťkovou polévku :-) Nakonec přeci jen jedeme kolem jezera Izvorul, které je bohužel z velké části vyschlé. Pokračujeme dál k jezeru Rosu. Před ním odbočujeme k hotelu Turist, kde je sice obsazeno ale jsou ještě volné chatičky pro dva za 120 kaček na noc. Tož nekup to :-) A navíc o půlnoci zadarmo asi půlhodinový ohňostroj na druhé straně lesa.
- V sobotu ráno sprovozní Broňas aspoň jeden zadní tlumič, pokecáme chvíli s dvojicí Slováků na kolech a pokračujeme dál směrem k Fagaraši. Tato cesta je především přemísťovací a tak oymlem přehlédneme hrad Bran, ke kterému jsme se chtěli podívat a další den si tak naši cestu protáhneme ... ale ježdění není nikdy dost, že ?! :-) Celý den je nádherně a teplo. Až k večeru vjíždíme do mračen. Přes booking nalezený penzion ne a ne najít. Je někde v horách, byť má adresu psanou na městečko poblíž hlavní silnice. Nakonec zakotvíme v náhodně nalezeném penzionku Zmeilor na úpatí hor.Ale ta hodinová cesta po vytlučené písčité silnici stála za to :-)
- V neděli ráno vyjíždíme na tolik očekávanou horskou trasu přes Transfagaraš a na návštěvu přehlédnutého hradu Bran. Podle předpovědi by se přes poledne mělo udělat zase hezky. Horským průsmykem ale během dopoledne projíždíme zahaleni mraky. I tak je to ale zajímavá cesta přes hory, byť asfalt už není extra hitparáda. Cestou z hor kolem jezera Vidraru sice není nic moc vidět ale pro nás jezdce jsou táhlé zatáčky ideální pro trošku adrenalinu a ošoupaných stupaček. Snažíme si zkrátit si cestu ale tady je to vždy jako v loterii. Najít pěknou nerozbitou cestu nelze podle mapy a třídy silnice. Prostě buď to vyjde nebo ne. Tentokrát to bohužel zase nevyšlo. Po sjetí na hlavní cestu tankujeme a Broňas zjišťuje, že mu ukapkává olej. Jeho bílá Sněhurva je z cesty vytřepaná jako Startka bez filtru. Ve vesničce Dragoslavele zastavujeme na oběd. Po něm Broňas pro jistotu odjíždí zpět na penzion a my s Evíkem poračujeme dál na hrad Bran. Je tam lidí jako sraček. Podaří se nám najít volný kousek místečka na parkovišti za 25Kč. Vstupné do hradu stojí 210Kč. Hrad je zvenku architektonicky opravdu hezký, lčenitý. Vnitřní výzdoba je ale nadmítu chudobná, aspoň podle zvyklostí na českých hradech. No a v úzkých chodbičkách a malých místnůstkách tlačenice jak v mraveništi. Cestou na penzion si nechceme zajíždět přes Brasov a tak jedeme, podle mapy solidní hlavní silnicí, zkratkou .... a opět vydrncaní jako na žebřiňáku ;-) Za to zkoušíme třetí možnou cestu na penzion a konečně se daří. Tahle "stará" cesta podle mapy je hladká jako máslíčko. Broňas s Petrou už se pomalu balí a chystají se na pondělní cestu do Budapešti. My budeme dál pokračovat po Rumunsku sami.

Vytvořte z alba pexeso

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

SLEVA 10 % do 30. 11