Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

bikerbob 

Robert Bob Vychodi

Udělejte si ze svých alb kalendář

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

SLEVA 10 % do 30. 11


reklama

73 fotek, letos v říjnu, 28 zobrazení, přidat komentář | cestování
Evička na začátku léta sehnala slevněný poukaz na pobyt v Kamenném Dvoru ve slovenské vesničce Vyšné Ružbachy. Jak už to bývá, v sezónu byly všechny víkendy obsazeny a tak vyjíždíme na poslední chvíli platnosti poukazu.K Irsku blížíce se hurikán Ophelia měl prudce ochladit podnebí v Česku až v neděli. Jak už bývá zvykem, byl o dost rychlejší :-)
V pátek vyjíždíme už během dopoledne. Počasí je nádherné, stejně jako poslední záchvěvy barevného podzimu na Oravské Maguře a Vysokých Tatrách. Do penzionu tak příjíždíme až při západu slunce. Po občerstvení v penzionu se jdeme ještě večer projít po vesničce, navštívíme "šťastnou zemi Miroslavovu", kde se ještě v pivnici převaluje težký kouř z cigaret. Stejně tak i večerku otevřenou celý týden do pozdního večera, kde místo čiperných úslužných vietnamců obsluhuje majitel, co by švarný slovenský junák :-D
V sobotu ráno padá na vesnici těžká mlha a výrazně se ochlazuje. Vyjíždíme opět dopoledne, teploměr ukazuje šest stupňů a po vyjetí z mlhy nás vítají jen těžké černé mraky a občasné mrholení. Na parkovišti pod Belianskými jeskyněmi nám hlídač radí schování přileb v mítní restauraci u Furmánka, kde skutečně milý číšník okamžitě vyskočí a shcovává nám přilby v příručním skládku. Výšlap k ústí jeskyně je opravdu pěkná turistika, se kterou jsme ani moc nepočítali ... ale přece bysme to nevzdali, že ?! :-) Poplatek 10€ za focení v jeskyni nezaplatil kromě dvou členů naší asi padesátičlenné skupiny nikdo. Tahle cenová politika přináší asi nechtěné plody ... a rozmazané tajné fotky během hodinové chůze po více než osmistech schodech jeskyně :-) Ochotný číšník schovávající přilby je bohužel asi jediné plus zdejší restaurace. Tři číšnice pobíhající po plné zadní místnůstce nás trvale ignorují. Když začnou přijímat objednávku u plného stolu, jehož hosté přišli dlouho po nás, ztrácíme trpělivost a odcházíme bez objednávky. Jedeme do hoďku vzdáleného Polska, kde nám byla doporučena obchůdky přeplněná ulička Krupowki. Při jízdě tatranskou kotlinou potkáváme desítky policistů. Jak se později dozvídáme, mají usměrňovat kolabující dopravu způsobenou čerstvě otevřené Stezky v oblacích na jižních svazích blízké Bukoviny. Jak se zdá, počasí jim dopřává klidnou směnu ;-) Údolí Tater je krásné i přes to škaredé počasí a i když od jeskyně jedeme už v pláštěnkách, užíváme si krásné přírody. V Zakopaném projíždíme celou uličkou a na jídlo zastavujeme v nadhérné restauraci Little Schwitzerland. I přes krátké čekání na volný stůl se to vyplatí. Příjemná, všímavá a usměvavá obsluha kmitá jak včelky, jídlo je výborné a i přes velkou přeplněnou restauraci přistane na stole během chvilky. Po jídle ještě Evička nakúkne do cukrárny přes ulici ale plné břůška už nedovolí další konzumaci nadýchaných zákusků ... snad někdy příště. Na penzion se vracíme zase během západu slunce. Prohlídka jeskyně nás hodně zdržela a v tomhle počasí nestojí zab to vracet se tmy. A tak už na nás čeká jen pořádná lebeda na penzionu.
V neděli nás vítají přízemní mrazíky. Teploměr na motocyklu ukazuje 3 stupně nad nulou a tráva se spadaným listím je trochu přimrzlá. Po krátké procházce po přilehlém lázeňském parčíku snídáme a vyrážíme do zimy a čerstvě padlé těžké mlhy. Po půl hodince jízdy začne teplota pomalu stoupat na šest stupňů, najíždíme na dálnici a peláším,e nejrychlejší cestou domů. Při příjezdu na "obědovou" přestávku v salaši Karjinka je už skoro deset stupňů, což je pro změnu vykoupeno začínajícím mrholením. Po malém nákupu čerstvých sýrů a pečiva poobědváme opět v totálně plné restauraci. Obsluha je příjemná, rychlá a jídlo nám šmakuje, byť kvůli realitvně brzké době jíme jen zlehka. Při odjezdu už regulerně prší a zbývající dvě hodiny cesty domů jedeme v poctivém dešti, kdy zvláště v kopcích klesá teplota k k šesti stupňům. Ale i za tuhle nedělní řeholi stál ten víkend za to ! :-)
30 fotek, 14.10.2017, 26 zobrazení, přidat komentář | cestování
V sobotní ráno vyjíždíme jen s Broňasem a Petrou. Ti, kteří nakonec zůstali doma, tak prohloupili ;-) Podzimní hory a lesy jsou neksutečně krásné. Škoda jen zapomenutého cestovního kapesního foťáku. I přes ranních 7 stupňů stála nakonec nádhera Oravské Magury za to. Na hotelu Havrania obklopeném barevnými horami si dáváme něco tekutého na zahřátí a pokračujeme k Liptovské Maře, kde obědváme na kolibě Gréta. Motorkářů je kolem vodní nádrže jak much ! Z Mary pokračujeme přes Čertovicu v Nízkých Tatrách do Španie doliny u Banské Bystrice. Slunce se chystá zapadat a tak se po zamaštění Broňasovy papule ovocnými knedlíky vracíme do Banské Bystrice do pěkného penzionu Danka. Zjišťujeme, že majitelé jsou také motorkáři ... no, dnes už rostou na každém rohu :-) Než dorazíme do centra Bystrice je už skoro tma. V místním Steak Housu naplníme břůcha baštou a nějakou tou plzní. Jedno plzeňské před spaním si ještě dáme na druhém konci náměstí.
V neděli ráno vyrážíme opět už kolem deváté. Nebe je téměř vymetené, jen bohužel po studené noci je cesta přes Harmanecký kopec je na stinných místech dost mokrá a tak se nedá dost vyblbnout :-) Za Harmaneckým kopcem vjíždíme do mlhy. Někde nad námi je hřejivé slunce a my jedeme opět v sedmi stupních a mlze, která se dá krájet. Při stoupání se mlha postupně ztrácí a přes Fačkovské sedlo jedeme už opět za krásného počasí. Po okresce kolem Váhu pokračujeme přes Bytču na oběd na hornobečvanském hotelu Valaška, kde jsou ještě někteří opozdilci z předchozího večera Poslední míle HDC Ostrava. Po jídle už hurá dom ... zase bylo fajně :-)
48 fotek a 1 video, 8.10.2017, 32 zobrazení, přidat komentář | události
Tradiční setkání přátel z našeho klubu SCRC na burčákových slavnostech v Hustopečích. Ubytování a základnu nám zajistila Vlastička s Jiříkem v nedalekých Horních Bojanovicích. Jirka nás ještě, chudák marodný, odvozil do Hustopečí. Burčák i víno tekly proudem, zábava s perfektními kamarády byla skvělá ... tož co vís si přát. V neděli dopoledne jsme ještě s Evičkou navštívili příjemné Cafe wine bistro v blízkých Bořeticích a pak hurá domů, odpočívat po náročné a únavné zábavě :-)
93 fotek, 29.9.2017, 22 zobrazení, přidat komentář | cestování
Vesnici Slovenský Grob, vyhlášenou restauracemi s pečenými husami, nám doporučila kamarádka Irča už před pár lety. Tak proč neoslavit sv.Václava právě husou, že ?! :-) Vyjíždíme až ve čtvrtek v poledne, protože Evička musela ještě spočnou pro noční dvanáctce. Abychom si užili poslední pěkných dnů, jedeme na Slovensko přes Bílé Karpaty a první zastávku děláme u hradu Beckov. Po pozdním obědě v restauraci Kúria Beckov s nádherným výhledem na skály a na nich stojící hrad si jej jdeme prohlédnout cestou kolem starého židovského hřbitova. Odtud už jedeme do Slovenského Grobu, kam se dostáváme ještě za světla. Po ubytování v penzionu Grobský dvor si Evča vyzkouší výbornou pečenou husu přímo v restauraci penzionu. Bohužel v této restuarci mají štrůdl jen na objednávku a tak jdeme kousek dál do pivnice U zlatej husi, kde je taky dost plno a pěkný frkot. Tady už štrůdl mají ale nezvkyle nikoliv jablkový ale makový, tvarohový a hruškový ve vanilkové omáčce. Chutnalo to ale výborně !
V pátek dopoledne vyjíždíme k domovu s první zastávkou na nedalekém hradě Červený Kameň. Přes hezkou zahradu se dostáváme na nádvoří, odkud jdeme na akorát začinájící prohlídku. Vybavení hradu je opravdu překrásné a bohaté. Na parkovišti už máme na řidítkách pověšenou reklamu na motorkářskou restaurci v Doľanech, která je jen pár kilometrů od hradu. Restaurace je po trase a tak je další zastávka jasná. Já si dám můj oblíbený smažák, který je zrovna v meníčku za pouhých 3,50€. Evička jen srká kafe, protože si šetří volné místo na rybu na asi hodinu vzdálené rybářské baště ve vesnici Bašovce. Rýbárna je sice trochu zastrčená ale podaří se nám ji najít hned napoprvé. Tentokrát já žužlám jen sklenici a Evča si dává vynikající polévku Halászlé, prý nejlepší v životě, a pak specialitu líčka z candáta. Po jídle se krátce projdeme po areálu rybárny a pak spěcháme domů, abychom ještě stihli večerní Night Ride pořádanou prodejnou HD Ostrava. Moc jsme si ale nepomohli. Za Lidečkem se chvíli před námi vyvrátil kamion s obilím přes celou silnici a policajti nás kvůli zcela neprůjzedné silnici poslali zpět na Valašské Klobúky a přes Vizovice. Díky koloně a objížďce jsme tak nabrali hodinové zpoždění. Utrmácená Evča tak jela po návratu z výletu odpočívat domů, já se přioblékl a bez večeře pokračoval do Ostravy ... abych zjistil, že ani po delší době se nic nezměnilo a živelné kolony nejsou nic pro mě :-) :-)
Tenhle výlet se opravdu náramně podařil !!!
118 fotek a 7 videí, 24.9.2017, 126 zobrazení, přidat komentář | události
Počasí tento víkend zrovna moc nevyšlo. Naštěstí se Poslední míle HOG chapteru Ostrava nekonala tak moc daleko a tak se našlo několik odvážlivců, kteří se na ni vydali na motocyklech. V pláštěnkách to není až takový problém, i když zrovna mé olačkové gatě zrovna vypověděly poslušnost ve švu na zadku :-)
Stylová restaurace Warownia pszczyńskich rycerzy ve stylů starodávných hradů byla zajímavá, jídlo bylo chutné a obsluha příjemná a snaživá. Zaměstnanci restaurace se v dobových kostýmech postarali o ukázku historických tanců a velké množství soutěží, doprovázených naší známou skupinou Kvatro. Proběhlo i přijímaní nových členů HOGu Ostrava za obvyklého polévání vodou, kterou si noví členové ve studeném počasí náramně užili a přihlížející jim ho ani moc nezáviděli :-)
Byla to fajná akce a všichni se náramně bavili ... a o to vlsatně jde, ne ?! :-)
Můj fotoaparát nemá moc silný zabudovaný blesk ani extra velkou světlost objektivu, tak jsou mnohé fotky zrnité. Normálně bych je ani neuvěřejnil ale někteří účastnící se jistě rádi uvidí a zavzpomínají :-)
16 fotek, 10.9.2017, 30 zobrazení, přidat komentář | cestování
V neděli v poledne jsme si udělali malý výlet na statek Samsara, kam jsem dostal od Evičky ubytovací poukaz k mým dřívějším narozeninám. Krátce jsme pobyli v blanenském zámku a zbytek večera prolebedili na statku. Stihli jsme vše právě včas. Při odnášení věcí z motorek na pokoj začalo pršet a s dorbnými přestávkami pršelo a mrholilo až do pondělního rána. Při našem odjezdu už bylo naštěstí zase skoro sucho. Návštěvu nedaleké jeskyně Výpustek jsme nakonec vzdali. Nechtělo se nám čekat hodinu a půl na zahájení prohlídky. Užili jsme si okresních cest na vyškovsku a kroměřížsku a po poledni byli doma. Pár hodin poté začalo pršet ... nemáme my to ale kliku ?! :)
18 fotek, 9.9.2017, 32 zobrazení, přidat komentář | cestování, události
Před polednem vyjíždíme s Evčou, Jirkou a Lidou do Příbora, kde se potkáváme s Bobem z Nového Jičína a u Lidlu v Ostravě pak s Bromanem a Janou. Ti nás vedou klikatými cestičkami po okreskách až do Oskarovy hospodě a vinárně Na statku, kde se koná další ročník gulášfestu. Během pořádání gulášů za námi přijíždějí kamarádi Zdeněk s Kamčou a potom i Tom. Po jídle a pokecu nás Tom zavedl oklikou po polských cestičkách do Rotschildovy cukrárny na zákusky a zmrzku. V krásném sobotním odpoledni se pak rozjíždíme domů. Sice jen něco málo přes dvěstě kiláčků a slunné poledne s kamarády to bylo super.
116 fotek a 3 videa, letos v srpnu, 41 zobrazení, přidat komentář | cestování, události
Naši klubovou Prostřední vyjížďku tento rok připravil východočeský chapter s hlavním koordinátorem Milošem a jeho pomocníkem Luciášem.
V pátek po poledni jsme se s Evčou vydali do sečského autokempu U letadla raději po klikaté cestě přes Vysočinu, než kratší a ferventované cestě přes Mohelnici. Do kempu jsme přijeli v podvečer, zábava asi sedmdesátky členů našeho klubu byla již v plném proudu a my se k ní po ubytování přidali a pokračovali v ní i po půlnoci.
V sobotu ráno jsme se po úsměvné taškařici Jurina s obsluhou restaurace dostali na snídani v nezvykle pozdním čase půl deváté. O to více nám chutnalo. Ti, kteří nepřepálili páteční zábavu, se pak rozjeli buď na vyjížďky připravené Bakym a Kuzmou nebo na své soukromé. My se s Evíkem přidali k Bakymu, který nás klikaticemi zavedl ke kladrubskému hřebčínu, kde jsme se podívali ve výběhu na březí kobylky. Po krátké zastávce důlěžité pro pitný režim některých pátečních pařičů jsme přijeli na oběd do restaurace Pod Kunětickou horou, kde jsme se dobře nadlábli. Odtud vedla naše cesta do Hradce Králové, kde jsme se zúčastnili výstavy Paromilů a soutěže veteránů Memorial Zdeňka Kuthana. Zpáteční cestou jsme si ještě udělali zastávku na rozhledně Barborka obklopené krásným parčíkem. Po příjezdu a společném focení jsme se opět vrhli do víru zábavy v partě výborných kamarádů a veselili se až ... no, vlastně až do neděle :-) Musím říct, že tahle zábava bez hlučných kapel na pódiu přispívá k veselé družbě víc než by se zdálo.
V neděli se spokojeně rozjíždíme zpět ke svým domovům. Mě s Evčou ještě zavede Baky s Janou opět klikaticemi do skanzenu Veselý kopec, kde má Baky v místní restauraci dobrého kamaráda Pepu. Majitel, či pronajímatel restaurce, je veselý a družný chlapík a tak se nám skvěle nabírá sil po sobotní veselici. Baky s Janou pak odjíždějí domů a my se vydáváme na prohlídku skanzenu. Kromě zajímavých expozis a starobylých baráčků ještě potkáváme dráteníka Mirka, který se na stará důchodcovská kolena vrhnul na svůj drátenický koníček stejně jako na jízdu ve slunci i dešti na svém oblíbeném Virážku. Skvěle jsme si pokecali a nebýt daleko od domova, zdrželi bysme se déle. Po prohlídce už pelášíme domů opět přes oblíbenou Vysočinu.
Byl to perfektní víkend s vydařeným počasím a partou skvělých kamarádů s rancem zábavy ... rozhodně to stálo za to :-)
107 fotek a 1 video, 12.8.2017, 26 zobrazení, přidat komentář | události
9.ročník znovuobnoveného závodu pravidelnosti do vrchu veteránů pořádaný Honest Veteran Car Clubem Rožnov p.Rad.
199 fotek a 8 videí, letos v srpnu, 63 zobrazení, přidat komentář | cestování
Jinak také dovolená s Miluškou :-)
- V sobotu vyjíždíme z rána, protože plánujeme cestu do Podještědí po okreskách. Po 60 km mám na dálničním obchvatu Olomouce problém předjet tři auta s obytnými přívěsy. Nemohu se dostat přes 120 km/h. Po předjetí sjíždím ke krajnici abych motocykl zkontoloval. Jakmile snížím rychlost asi na 80 km/h, začne mi pod zadkem rajtovat zadní kolo z leva do prava jak zběsilé a je jasno, defekt. Ještě pár minut po zastavení se z kola kouří. Dunlop D401 má tak tvrdý kord, že díky odstředivé síle při vyšších rychlostech není defekt téměř znát. Štěstí, že to nebylo přední kolo.
- Neděle je naplněna úpornou snahou sehnat náhradní duši. Originální je vytržená z ventilku. Nakonec se daří přes kamaráda Radka zajistit duši v pneuservise David Zubří, kde taky výmění rozbitý plášť za jeden můj starý odložený (co kdyby se tentokrát hooodně vyplatilo :-) ). Byť původně slíbené přezutí proběhlo místo v poledne až odpoledne, chvála pánu bohu za to. Duše je uvnitř potrhaná a totáně zkroucená teplem, stejně jako vnitřní gumový límec špic.V šest večer můžeme konečně s Evičkou vyrazit. Při naší smůle je v Lipníku zablokovaná dálnice kvůli nějaké nehodě. Naštěstí zastavujeme ještě v místě, kde se dá otočit a objet to přes město. No a po večeři u Vysokého Mýta ve stylové Burher restauraci (vegošský burgr je absolutně nedochucený :-( ) zjišťuji na radaru v telefonu, že jsou před námi dvě obrovské ohniska bouřky. Podle všeho bychom se mohli bouřkám vyhnout, když projedeme mezi němi východněji kolem Hradce. Byť je v lese u Hradce tma jak v řiti a světlo mého Zlobra nevyniká zrovna oslnivým světlem, daří se nám prokličkovat mezi blesky střílejícími všude kolem nás, proudy vody padajícími z oblaků i divou zvěří v lese. Za Hradcem na benzince ukazuje radar trochu deště ale pláštěnek nakonec skutečně téměř nebylo třeba. Kolem krásně osvíceného hradu Trosky nakonec před jednou v noci parkujeme u penzionu Heřmánek, kde se ještě kupodivu nespí. Krátce pokecáme a už se těšíme do teplé postele.
- V pondělí se projíždíme hřenskými silničkami a zakotvíme u zavřeného stánku s občerstvením. Parkoviště jsou totiž všude plná. Po převlečení a obědě vyrážíme na výšlap k Pravčické bráně. Jen Evča s Béďou zůstávají ve městě. Počasí je nádherné a výhledy fantastické. Cestou zpět nakupujeme zásoby na večeři a snídani. Miluška nám uvařila velice oblíbenou liškovou omáčku, na které si pochutnal i kamarád Vašek, který se za námi přijel podívat z nedalekého Jablonce. K večeru sice lehce sprchne ale předpověď na další den vypadá dobře.
- V úterý vyjíždíme na nedaleký německý hrad Oybin. Nemáme dostatek €ček, tak parkujeme na okraji městečka u bytovek a Broman se zbytku zásob platí vláček jedoucí až k hradu. Tam se nám daří zakoupit vstupné za české kačky, takže hrad je náš. Je opravdu nádherný a stojí za shlédnutí. Po prohlídce hradu směřujeme do Doubic, kde je vyhlášená kuchyně restaurace Stará hospoda. Najedli jsme se opravdu výtečně včetně Pavla, který za námi právě dorazil kvůli pracovním povinnostem se zpožděním. Kolem restaurace přibylo mnoho nových dřevěných soch. Kromě žaludku se tak najedly i naše očiska. Cestou odmů se zastavujeme ještě v Pekelných diolech na krátké občerstvení a míříme zpět na "naši" chalupu. Večer si opět užíváme až do pozdních hodin.
- Ve středu ráno přijíždí kamarád Vašek se svou Majkou. Dnešní vyjížďku pro nás nachystal on. Broman s Janou si jedou svou sólo vyjížďku. Naše první zastávka je u kostela v Hejnicích. Po krátké prohlídce míříme do Příchovic, kde je naplánován oběd v restauraci U čápa a prohlídka přilehlého muzea Járy da Cimrmana v majáku. Po prohlídce se ještě zastavujeme na kopci Kozák, kde je krásný výhled do okolí a kde se Miluška odhodlala vyzkoušet si tandemový let s jedním z přítomných paraglidistů. Je z letu ščastná jak blecha :-) Večer jsko obvykle lehce sprchne.
- Ve čtvrtek nás vede Vince po kokořínských cestách. Bohužel oběd ve známé rybárně nevyšel. Ve čtvrtek mají zavírací den. Vracíme se proto k restauraci U Grobiána už za lehkého mrholení. Výborně se naobědváme. Jen ten déšť nás moc netěší, nezbývá než se na další cestě pařit v plástěnkách. Po příjezdu do Terezína naštěstí déšť pomalu ustává. Já s Miluškou a Evičkou si prohlédneme pevnost terezín jen z venku, ostatní míří dovnitř na prohlídku. Po návratu na chalupu dělá Miluška po večeři ledové palačinky jako oslavu svého svátku. jako vždy, vynikající ! :-)
- V pátek vyjíždíme opět bez bromana a Jany, kteří si jedou svou trasou. Tentokrát nás vede Pavel do Šluknova. Pokouší se tam najít svého kamaráda a my ostatní si mezitím dáváme zmrzku, kafe a zákusky. Tož, drsní bajkeři jako vždy :-D Další zastávku máme v Rožanech u javorové brány srostlé ze dvou stromů. Byť ji na poprvé míjíme, nedáme se a nakonec se nám ji podaří najít hned na kraji hlavní silnice :-) Pak si dáváme pozdní oběd v resturaci Na Kamenu ve Frýdlantu, která je vyhlášená svými grilovanými specialitami. Při odjezdu potkáváme Bromana s Janou, kteří zde poobědvali před námi a jeli se pak podívat na místní hrad. Večer na chalupě je poslední, rozlučkový. Všechno fajne není věčne, no ;-)
- V sobotu ráno se postupně rozjíždíme k domovům. My s Evičkou jedeme sólo zase přes Vysočinu a výhýbáme se zbytečným zácpám na hlavních tazích u Hradce a nezáživné dálnici Mohelnice - Olomouc. Byl to krásný týden ...
76 fotek a 1 video, letos v červenci, 51 zobrazení, přidat komentář | události
Opět vyrážíme na oblíbený sraz Howling pořádaný PitBulls MC na Proboštská jezera. Kamarádi Honza s Olinkou a Luboš jedou nejkratší trasou, já se v poledne vydávám tou delší kochací přes Vysočinu. Kolem sedmé večer se potkáváme v kempu a roztáčíme kola švestkové zábavy ....
V sobotu se proti původnímu plánu rozhodujeme zůstat celý den na místě a užít si připraveného programu. Najíždějí stále nová a nová US auta i motocykly, divocí čtyřnozí pitbulové ukazují své schopnosti stejně jako boxeři při lehkém sparingu v mobilním ringu. Odpoledne přijíždějí i přátelé Luboš s Majkou ... no, utíká to pěkně rychle a navíc přeháňka nás míjí jen o pár kilometrů. Co víc si přát. Večer jsme už trošku opatrnější v "zábavě", protože v neděli mám alespoň já v plánu vyrazit dost brzy, abych stihl i vyjížďku kamarádů z našeho východočeského chapteru .... když už to mám víceméně po cestě.
A Honza navíc přišel na významný objev. Na mé a Lubošovo chrápání jsou daleko účinnější opakované hlasité projevy soulože z nedalekého stanu, než nějaké marné a trapné pomlaskávání ! :-D
38 fotek, 23.7.2017, 24 zobrazení, 1 komentář | cestování
Při návratu z motosrazu Howling se stavuji ještě za kamarády z východočeského chapteru SCRC, kteří v neděli pořádají vyjížďku na hrad Roštejn s obědem v restauraci Na kovárně v Mrákotíně v okolí Telče. Sice jsem musel v sobotu večer na sraze sosat už jen nealko pivo a čistou kofolu ale poježděníčko za to stojí.
Z kempu vyjíždíme před sedmou. Já se z dálnice u Pradubic od kamarádů odpojuji a jedu před pardubický mekáč za další partou kamarádů. Po krátkém občerstvení vyrážíme do Ždírce, kde se potkáváme s Kuzmou a Janou, kteří vyjížďku vymysleli a Šmudlou, který mimořádně přivezl Šmudlinku na zadním sicu kvůli pochroumanému zápěstí.
Preventivně se oblékáme do nepromoků, protože radar i kamarádi od jihu varují před deštěm ... a skutečně si užíváme vydatného deště něco přes čtvrt hodiny. Pak jako když mávne proutkem a na hradě už je sucho. No sláva. Po prohlídce hradu míříme stále se opakujícími se klikaticemi a objížďkami opravovaných cest do příjemné hospůdky v Mrákotíně. Po vydatném obědě se postupně rozdělujeme a míříme domů. Já mířím k Jihlavě a na dálnici, protože mně asi v sobotu v noci prochladlo pravé zápěstí, takže mám co dělat abych udržel plyn. Původní představa návratu okreskami přes Vysočinu tak vzala za své ... v neděli v noci jsem ani nevěděl jak si lehnout, aby zápěstí nebolelo ... no, už mi není dvacet, že ?! :-D
133 fotek a 1 video, letos v červenci, 25 zobrazení, přidat komentář | cestování
Druhou část naší dovolené v Rumunsku již absolvujeme s Evičkou sami ....
- V pondělí brzy ráno vyráží Broňas s Petrou do Budapešti. My v negližé se teprve pomalu dáváme dohromady :-) Počasí je po odjezdu z penzionu přímo ukázkové. První část cesty jedeme po dálnici, abychom se co nejdříve dostali k Transalpině. Cestou sice speltu odbočku z dálnice a trošku se projedeme po rumunské vesničce ale po chvíli jsme zpět na dálnici a nakonec i na začátku vyhlášené horské cesty. Libí se mně daleko více, než Transfagaraš. Při nájezdu od Sebes vede cesta vesničkami a skalnatými hustě prostlými údolímí v táhlých zatáčkách. Nádherné pstředí. Navíc táhlé zatáčky nenutí neustále přeřazovat a stačí jen v klidu brousit stupačky :-) Na dvou vrcholech cesty je sice chladněji ale sluníčko stále svítí a nálada je tak vynikající. Evča si na jednom z vrcholů dává vepřovo-hovězí guláš asi za 120kč ale není schopná tak velkou porci dojíst, byť se sebevíc snaží. Já trochu pofotím a míříme dál. Protože jsme v Novaci, kde jsme plánovali přespat už o půl čtvrté, rozhodneme se zamířit dál po trase. Bohužel, jak vyjedme z turisticky atraktivní oblsati, po penzionech se slehne zem. Na penzion Andra narazíme až o půl osmé. Nocleh je zhruba za 700kč a číšnice umící anglicky přesvědčí majitelku (možná i svou matku) aby byla v ceně i snídaně ;-) Konečně povečeříme, naplánuji do roadbooku opět přibližně cestu na další den a před desátou jsme na pokoji. Já spím jak jezulátko jen Evča se moc nevyspí, protože ji stále budí celou noc štěkající psi.
- V úterý ráno vyjíždíme po snídani opět do nádherného počasí. Jak se časem ukáže, až moc nádherného. Začátek cesty je opět jen o přesunu po hlavní cestě. Celkem nezáživná rovinka s vesnicemi a městy. U města Drobeta se ale konečně dostáváme k břehu Dunaje. Tento 120 kilometrový úsek byl opět překrásný. Táhle zatáčky, z jedné strany cesty široká řeka z druhé často skalnaté svahy. První zastávku děláme u sochy Decebala, vytesané do skály sochaři a horolezci za pomocí více jak 1.000 tuny trhavin. Pokračujeme dál ale horko se stává pomalu nesnesitelným. Jen několik desítek kilometrů od dnešního cíle cesty ve Svaté Heleně musím zastavit u ztrouchnivělého odpočívadla. Točí se mi hlava a není mi od žaludku zrovna dobře. Euforie z jízdy na motocyklu, která upozaďuje hlad a žízeň, asi není při 40 stupních ve stínu nejspíš to nejlepší. Dopíjím zbytky vody, krátce odpočinu a za chvíli jsme v "české" Svaté Heleně. V místní hospodě potkáváme partu Jawistů a mezi nimi dokonce manžele, které jsme blíže poznali na padesátinách našeho společného kamaráda z klubu Toma. Jak je ten svět malý. Ve vesnici umí většina místních česky a tak není problém domluvit si po jednom pivku ubytování v domu hned vedle hospody spolu s manželi z Břeclavska, kteří přijeli chvíli po nás na dvou BMW. Cena za ubytování je 800kč s polopenzí. Já od tří do sedmi do večera ležím v posteli a dávám se trošku dohromady. Evča si mezitím pokecá s břeclaváky i majiteli domu Frantou a Jarmilou a společně povečeří. Mně po vstanutí stačí trocha melounu. Jen se nesmím moc ohýbat, protože se mně pak točí hodně hlava, nehledě na to, že mě stále bolí záda a nohy :-) V hospůdce s partami motokrářů z Moravy doplním potřebné tekutiny a minerály tekutým chlebem a trochu dřív než ostatní jdeme na kutě. Je stále takové horko, že se ani není třeba přikrývat.
- Ve středu brzy ráno se jdeme s Evičkou podívat po okolí Svaté Heleny a přidává se k nám i náš spolunocležník z Břeclavska. Břeclaváci pak odjíždějí chvíli před námi a my pokračujeme dál směrem na sever. Díky ne úplně podrobné mapě sice jedu chvíli nejistě ale namonec se nám Bigarské vodopády podaří najít. Bohužel je sucho a tak není vodopád tak zajímavý, jak jej známe z fotografií. Za 30kč se podíváme i do navazujícího areálu, kde teče potok s dalším malým vodopádem. Do skály s pomocí ocelového lana už ale lezu sám. Není ale moc o co stát. V tom suchu není moc co k vidění. Pokračujeme dál do Aniny, kde má být zajímavá historická železnice. Bohužel cestou nevidíme nikde žádné směrové cedule a tak jedeme dál do Resity, kde má být muzeum železnice. To je hned u hlavní cesty a neplatí se zde žádné vstupné. Odtud jedeme do městečka Obrea, kde má být známá zarostlá železniční trať Tunel of love. I přes rady třech místních ale nemáme ani tentokrát nějak štěstí. Vedčer se pomalu blíží a tak pokračujeme dál. Bohužel, opět asi turisticky neatraktivní oblast. Penziony po cestě jsou buď poničené nebo zavřené. V podvečer narazíme na krásný hotel Sarmis s dvoulůžákem za 800kč. Prostředí je tady luxusní. Při večeři opět připravím do roadbooku trasu na další den a po desáté jdeme na kutě.
- Ve čtvrtek ráno si ve vesnickém obchodě kupuje Evča něco na svačinku. Vybraný salám však prodavačka s kroucením hlavy vyhazuje jako zkažený a nabízí raději jiný :-) Navštívíme nedaleký Corvinův hrad. Hrad je to nádherný, impozantní. Vnitřní vybavení v porovnání s našimi významnými hrady však opět podprůměrné. I přes to, že je všední den, je zde mnoho návštěvníků i když to naštěstí není taková tlačenice jako na hradu Bran. Při odjezdu chci dát hlídači na parkovišti k parkovnému nějaké všimné za uložení věcí v jeho budce. Ten však s úsměvem striktně odmítá. Počasí je stále krásné a naštěstí je i příjemných 26 stupňů. Konečně se mně netočí hlava :-) Pokračujeme dál do solných dolů v Turdě. Centrum města je šílené rozbité ale není jiné cesty. Na parkovišti není skoro kde zaparkovat, všude je plno stánků a lidí. Prohlídka je zajímavá. Na cestu dolů čekáme na výtah v dost dluohé frontě. Po prohlídce se vydáváme vzhůru po schodech, protože řada na výtah je najednou dvojnásobná. Cedulka u schodiště naštěstí nelhala. I když se to zdá šílená výška, jsme nahoře po schodech za 6 minut. I když zadýchaní, to zase jo :-) Míříme pak dál směrem k maďarským hranicím. Úsek z Turdy do Gilau vede po dálnici, která je ale nechráněná na úrovni okolního terénu. I když se nedokážu dostat přes 110 km/h, v protivětru mám pocit, že jedu snad 300 !!! Z padesátikilometrového úseku jsem byl víc utahaný, jak ze sedmiset kilometrů cesty na rakouský European bike week :-D Cestou na město Oradea u hranic najdu při večeři na bookingu odkaz na penzion R60 u hlavní silnice. I bez rezervace se nám tam podaří sehnat ubytování za 600kč. Parkoviště je plné aut a kamionů. Personál nám dovolil dát si motorku za penzion přimo pod balkón našeho pokoje. Přes internet si ještě objednávám dálniční známku pro Maďarsko. Už se nechceme moc zdržovat a být doma co nejdříve.
- V pátek ráno trochu bloudíme v Debrecenu. Značení ve městě je pro mě poněkud chaotické. Navíc mně začaly nějak podivně vrzat vahadla přední vidlice. Ještě, že je po ruce přítel WD-40 :-D Přes Maďarsko jsme pak již velice hladce dojeli na Slovensku, kde si užíváme okresních silnic a kopečků. Omylem jsem sjel u Zvolenu dříve z dálnice, díky čemuž jsme narazili na krásnou salaš Čertovská koliba, kde výborně vaří. Sice je to trošku dražší ale stálo to za to. Odtud jsme dál pokračovali po nádherných cestičkách slovenskými lesy a horami ... jen ta cesta z Bánovců do Trienčanských Teplic byla naprosto tragická. Zlaté Rumunsko. A já si říkal, proč většina aut odbočovala na delší cestu přes Trenčianske Jastrabie. Teď už vím, Bohušu ... :-D
112 fotek a 2 videa, letos v červenci, 23 zobrazení, přidat komentář
Tolik odkládaná Provence byla letos kvůli zranění kamarádky opět odložena a tak dostalo přednost Rumunsko, plánované původně na příští rok.
- Ve středu vyjíždíme s Evičkou a Broňasem s Petrou už brzy z rána, abychom pokud možno zakotvili na první noc už někde v Rumunsku. Objíždíme pro nás vcelku nezajímavé roviny Maďarska přes zajímavější Slovensko a přes krátký maďarský úsek se dostáváme rychle k rrumunským hranicím. Po velice rychlé kontrole pasů pokračujeme přes Satu Mare a dále Broňasem nalezenou "zktratkou" přes pole. Je to sice postupně šíleně rozbitá cesta, kde jedeme spíš na jedničku než na dvojku ... ale za to jsme zase zpátky na asfaltce v Odorea, kde prý podle místních žádné ubytování není a tak se vracíme se zpět do Satu Mare ... po pěkné asfaltce :-D Kousek za městem narazíme na krásný hotálek La Conac s dvoulůžákem za 35€ i se snídaní. Jídlo je levnější jak unás a pivo za třicet kaček ;-) Celou noc je silná bouřka a déšť.
- Ve čtvrtek ráno ještě lehce mrholí, takže vyjíždíme v pláštěnkách. Naše první zastávka je u dřevěného kostela u městečka Barsana. Konečně se oteplilo a přestalo pršet. Tak se vracíme k původně plánované cestě přes průsmyky s první zastávkou na veselém hřbitově v Sapantě. Tady chvíli pokecáme s cyklistkami z Polska. Matku s dcerou přivezl syn přes hranice a ony tu týden jezdí na kolech. Odtud jedeme přes první průsmyk Gutai, za kterým zastavujeme na oběd v příjemné restauračce u města Baia Sprie. Na konci jídla nás překvapuje krátká a vydatná přeháňka, po které je zase pečák jak sfiňa. Po opět nevydařené zkratce končící šotolinou se vracíme na cestu a jedeme přes druhý průsmyk na východním svahu hory Gutai. Na jeho konci začíná opět lehce pršet a tak jdeme do nepromoků. Skoro zbytečně. U Bogdan Vody je vyslékáme a užíváme si nádhreného výhledu do údolí. Odtud je to už kousek do penzionu Agnes ve Viseu. Jediný, který jsme si v Rumunsku našli přes Booking. Ze čtyřlůžkového pokoje se klube jedna přistýlka na roztaženém gauči s jednou 0,5m peřinou. Ale co už, aspoň jsme dostali panáka na přivítanou :-D
- V pátek ráno umýváme motocykly v místní samoobslužné myčce. Chtějí po ná za dvě motorky a mytí s aktivní pěnou 2 Lea (12Kč). Za to není u nás ani kafe na benzince ;-), chlapi dostávají 5L a s úsměvem nám mávají. Pokračujeme přes průsmyk Prislop, kde se nachází stejnojmenný klášter. Bohužel cesta přes průsmyk je celá vyfrézovaná na úseku několika desítek kilometrů. A tak místo nádherného svezení drncáme na jedničku a dvojku. Příští rok to na novém povrchu ale bude šupa ! A pokud zmizí technika a hromady vyfrézovaného asfaltu, bude krásný i samotný vrchol s klášterem. Posléze najíždíme na vychrmlanou betonovou cestu, kde Broňas zjišťuje, že mu povolil jeden z tlumičů. Ve vzduchovém ventilku je olej. Holt těžké prase není na tyhle taškařice moc zvyklé :-) V malebném údolí narazíme na krásnou hospůdku, kde se naobědváme. Číšnice umí jen italsky, jídelníček v rumunštině, tak něco vybíráme a uvidíme ... Evička si nešťastně vybrala dršťkovou polévku :-) Nakonec přeci jen jedeme kolem jezera Izvorul, které je bohužel z velké části vyschlé. Pokračujeme dál k jezeru Rosu. Před ním odbočujeme k hotelu Turist, kde je sice obsazeno ale jsou ještě volné chatičky pro dva za 120 kaček na noc. Tož nekup to :-) A navíc o půlnoci zadarmo asi půlhodinový ohňostroj na druhé straně lesa.
- V sobotu ráno sprovozní Broňas aspoň jeden zadní tlumič, pokecáme chvíli s dvojicí Slováků na kolech a pokračujeme dál směrem k Fagaraši. Tato cesta je především přemísťovací a tak oymlem přehlédneme hrad Bran, ke kterému jsme se chtěli podívat a další den si tak naši cestu protáhneme ... ale ježdění není nikdy dost, že ?! :-) Celý den je nádherně a teplo. Až k večeru vjíždíme do mračen. Přes booking nalezený penzion ne a ne najít. Je někde v horách, byť má adresu psanou na městečko poblíž hlavní silnice. Nakonec zakotvíme v náhodně nalezeném penzionku Zmeilor na úpatí hor.Ale ta hodinová cesta po vytlučené písčité silnici stála za to :-)
- V neděli ráno vyjíždíme na tolik očekávanou horskou trasu přes Transfagaraš a na návštěvu přehlédnutého hradu Bran. Podle předpovědi by se přes poledne mělo udělat zase hezky. Horským průsmykem ale během dopoledne projíždíme zahaleni mraky. I tak je to ale zajímavá cesta přes hory, byť asfalt už není extra hitparáda. Cestou z hor kolem jezera Vidraru sice není nic moc vidět ale pro nás jezdce jsou táhlé zatáčky ideální pro trošku adrenalinu a ošoupaných stupaček. Snažíme si zkrátit si cestu ale tady je to vždy jako v loterii. Najít pěknou nerozbitou cestu nelze podle mapy a třídy silnice. Prostě buď to vyjde nebo ne. Tentokrát to bohužel zase nevyšlo. Po sjetí na hlavní cestu tankujeme a Broňas zjišťuje, že mu ukapkává olej. Jeho bílá Sněhurva je z cesty vytřepaná jako Startka bez filtru. Ve vesničce Dragoslavele zastavujeme na oběd. Po něm Broňas pro jistotu odjíždí zpět na penzion a my s Evíkem poračujeme dál na hrad Bran. Je tam lidí jako sraček. Podaří se nám najít volný kousek místečka na parkovišti za 25Kč. Vstupné do hradu stojí 210Kč. Hrad je zvenku architektonicky opravdu hezký, lčenitý. Vnitřní výzdoba je ale nadmítu chudobná, aspoň podle zvyklostí na českých hradech. No a v úzkých chodbičkách a malých místnůstkách tlačenice jak v mraveništi. Cestou na penzion si nechceme zajíždět přes Brasov a tak jedeme, podle mapy solidní hlavní silnicí, zkratkou .... a opět vydrncaní jako na žebřiňáku ;-) Za to zkoušíme třetí možnou cestu na penzion a konečně se daří. Tahle "stará" cesta podle mapy je hladká jako máslíčko. Broňas s Petrou už se pomalu balí a chystají se na pondělní cestu do Budapešti. My budeme dál pokračovat po Rumunsku sami.
140 fotek a 1 video, letos v červnu, 56 zobrazení, přidat komentář | cestování, události
Na pravidlené setkání SCRC, pořádané od roku 2000, vyrážíme s Evíkem už ve čtvrtek ráno. Čeká nás přes 500 kilometrů a protože se chcemee vyhnout rychlejší ale nezáživnější dálnici, není času nazbyt :-) V jesenickém Městu Albrechtice zastavujeme na občerstvení v místním obchodě a předjíždí nás naše valašská parta Bekošů s Jožkou a Mikovými. Potkáváme se na benzince před polskou dálnicí, pokecáme a dál jedeme opět sami. Ve snaze se vyhnout přestavbě silnice na dálnici před Zielonou Gorou si trochu zajíždíme po dálnici na Berlín a v podvečer jsme v kempu Kormoran Niesulice u jezera Nieslysz. Večerní zábava s českými i zahraničními kamarády trvá hluboko do noci.
V pátek dopoledne vyjíždíme s kamarády na menší soukromou vyjížďku do míst, na která míří jiné sobotní oficiální vyjížďky, které jsme si nevybrali. Nejdříve jsme navštívili muzeum vlaků ve městě Wolsztyn, kde jsme i poobědvali v malé ale velice příjemné hospůdce s rybami Fish Me s milou a rychlou obsluhou a výbornými rybami. Cestou děláme malou zastávku na zmrzku a pokračujeme směrem ke klášteru Boscikowo. Cestou děláme ještě zastávku na lehké občerstvení v zajímavé hospůdce ve vesničce Kalawa a pak pokračujeme dál do Swiebodzina k nejvyšší soše Krista na světě. Po nákupu v Tescu se vracíme do kempu, kde po chvíli probíhá oficiální zahájení srazu našeho motoklubu a společné focení na molu jezera.
V sobotu ráno vyjíždíme na jednu z oficiálních vyjížděk pořádaných poslkými organizátory srazu. Náš vedoucí kolony jede na enduru BMW GS, což dává na rozbitých místních cestách zabrat našim některým těžkým motorkám. Parta z cebtralu se tak radějo odpojuje na benzince a zbytek naší kolony pokračuje dál do podzemních chodeb bunkrů - Petla Borszynska. Část naší skupijny do podzemí nechce a tak si místo více než dvouhodinové prohlídky vyjíždí na oběd. Od bunkrů jedeme do Lagowa na předem domluvený oběd naproti zámku Joanitů. Zatímco obědváme, ti nasycení vystoupali na vrchol věže zámku. Odtud část z nás pokračuje znovu k soše krista a zbytek míří rovnou do kempu. No, o moc rychlejší nebyli a navigace je navedla takovou cestou, že mněli radost opět jen enduristi :-) Po návratu a schůzi oficírů jednotlivých chapterů pokračuje večerní program plný hudby a zábavy.
V neděli ráno se pomalu všichni rozjíždíme do svých vzdálených domovů. Já s Evíkem jedeme tentokrát po okreskách až do Wroclawi a po krátkém úseku dálnice opět přes Jeseníky domů. Počasí nám vyšlo, za celou dobu pršelo jen v pátek v noci. Za sebou plno kilometrů, zábavny s přáteli a nově objevenými místy ... hezký prodloužený víkend :-)
110 fotek a 2 videa, letos v květnu, 75 zobrazení, 4 komentáře | cestování, události
Už loni jsem zachytil v dohledu akci Motoemotion, tehdy kolidující s jinou naplánovanou. Tento rok to konečně vyšlo :-) A to jsem k tomu ještě ukecal i Broňase na čtvrteční koncert Stromboli ve Žďáru nad Sázavou, kde se nás starostlivě ujal kamarád Vlastík s ženou Jaruškou. Takový pěkný prodloužený víkend.
Ve čtvrtek vyjíždíme z Rožnova v dešti. Po 15 kilometrech je suchá silnice ale motorky už jsou zapráskané až po řidítka. Díky divně značené objížďce na Vysočině sice nestihneme plánovanou večeři v hospůdce ale Broňas se nacpal benzínkovou bagetou ještě v Přerově a já zahnal hlad skvělými jednohubkami od Jarušky. Po zaparkování motocyklů ve Vlastíkově garáží a malémm občerstvení zalitém americkým kalíškem pokračujeme na skvělý koncert Stromboli.
V pátek ráno opouštíme spokojeně Žďár a maje před sebou celý den, jedeme k Dubé oklikou a po okreskách. V Kutné Hoře jsme sice až na potřetí natrefili na náměstí na hospůdku k obědu ale proč se neprojet po historickém centru. Do kempu Nedamov přijíždíme odpoledne vydatně prohřátí pečícím sluncem. Po výběru rovného plácku pro plánovaný přístřešek z naší zahradní plachty jdeme mrknout na vystavené motocykly a zahnat žízeň pivem. Po unávně cestě a pěnivém moku nás přepadla únava, tak jsme polenošili na trávě u motocyklů. Ne dlouho. Po půl hoďce začínají najíždět auta a v nich malí všudepřítomní uřvaní svišti. No, poštetříme plachtu a naše uši a přemísťujeme se na spaní pod přístřešek u kempové hodpůdky. Večer trávíme v příjemném propstředí kempu, obklopeni krásnými motockly, v ruce Jacka a Božkov s kofolů až do hluboké noci zakončené pokecem s místními mlaďochy. Tu v legraci míněnou narážku na důchodce ztrestal nakonec Broňas pákou na pravou i levou ruku :-D
V sobotu vyjíždíme na menší projížďku do Hřenska zakončenou na Macháči. Sakra, v tom hicu by se zmrzka hodila ale u vody asi ještě nezačala sezóna. V kempu mezitím přibyly nějaké další upravené motockly a před setměním za námi přijel i kamarád Vašek. Původně nás měl ráno potahat po jeho kraji na sobotní vyjížďce ale regulátor dobíjení jeho Intrudera rozhodl jinak. Večerní pařba už nebyla tak intezivní jako předešlého večera, že ani jedna flaša Vaškovy slivovice neskončila tentokrát prázdná ... jestli na těch důchodcích něco nebude :-D Asi proto v přilehlém letním kině promítali černobílý film pro pamětníky z padesátých let s názvem Pětistovka. Taková budovatelská perlička s motocykly Jawa :-)
V neděli ráno se vydáváme i s Vaškem na nedalekou vyhlídku Nedvězí, kterou nám doporučil předešlého večera jeden z účastníků akce Tom. Trefili jsme odbočku sice až na podruhé ale stálo to za to. Nejdříve jsme omylem zastavili na Řípské vyhlídce. Nebyl tam sice extra výhled ale potkali jsme tam další moto nadšence, tentokrát na fichtlech, kteří na vyhlídce kempovali. Na podruhé už jsme na vyhlídku Nedvězí trefili. Vašek to sice neměl s autem v úzkých uličkách jednoduché ale podařilo se. Výhled byl opravdu do všech stran Čech. Po rozloučení s Vaškem se ještě motáme po silničkách kolem Ještědu a po pozdním obědě pelášíme domů jak čerti.
96 fotek, letos v květnu, 29 zobrazení, přidat komentář | cestování
V páteční slunné podledne vyjíždíme s Evíkem na Jižní Moravu za menší vinnou romaťikou :-) Cestou si dáváme oběd Harley Pubu v Otrokovicích, zastavujeme ve Velkých Bilovících u kapličky s krásným výhledem a pak jedeme do nedalekých Velkých Pavlovic na první ubytování v Opilých sklepech. Ubytování je to nádherné a kromě vlastní garáže máme dokonce i svůj vlastní soukromý sklípek. Po občerstvení vínkem vyrážíme pěškobusem na sedmi kilometrovou procházku k rozhledně a malé občerstvení k krásném penzionu André ... úplně v něm na nás dýchlo kouzlo vzdálených jižních krajů. Večer si už užíváme opilé pohodlí opilých sklepů ;-)
V sobotu dopoledne odjíždíme na Mikulovské slavnosti. Skoro celý den je výrazně chladno a zataženo. Teploty spadly proti včerejšku téměř o patnáct stupňů. Ale hlavně, že neprší. Po zaparkování si nejdříve projdeme historickou židovskou čtvrť a pak zamíříme na náměstí, kde se konají slavnosti. Je zde plno stánků, pěkný historický program a kromě toho jsme se výborně najedli v Café Bistro Koloniál u Sojků. Po poledni odjíždíme do Hustopečí, kde máme ubytování v penzionu vinařství Václav. Motorky naštěstí nemusí stát venku, vejdou se úzkou brankou na vyvýšenou terasu. Po krátké procházce po městě a večeři v krásném prostředí restaurace hotelu Rustikal si užíváme odpočinku v našem domovském penzionu.
Po ranní chutné snídani vyrážíme k domovu s krátkou zastávku v Radslavicích na grilovačce u dcerunky Verunky s jejím manželatem Michalem a kamarády :-) Opět se dělá krásné počasí ....
52 fotek a 1 video, 13.5.2017, 60 zobrazení, přidat komentář | události
Během zataženého sobotního dopoledne se scházíme s Bromanem na hornobečvanském hotelu Valaška na Motovíkendu s Hankou. Část našich kamarádů je na Šumavě, část pracuje a zbytek ani nevím :-) ... asi litují, protože už při příjezdu na Valašku vysvitlo slunce a ani bromanovi tak nevadil lehký deštík cestou. Na Valašku jsme přijeli jako první hosté, potkáváme s majitelem Vlastou a Vaškem s Hankou, která pro účastníky napekla něco ze svého vyhlášeného cukroví. Trochu si povykládáme, pojíme a po poledni pokračujeme na setkání veteránů pod názvem Helfštýnský okruh.
Původně jsme chtěli jet přes les a přijet k Helfštýnu z opačné strany. Cestu ale dobře neznám a diváci podél silnice nás navigovali na veteránskou trať, takže byť jsme se oklikou vrátili zpět do Hranic, aspoň jsme se projeli lesem za několika veteránskými motocykly :-) Na Helfštýn jsme tak pokračovali po hlavní cestě na Lipník n.B. I když jsme se asi vyhnuli centru vydatné bouřky, i tak jsme se museli v Drahotuších navléct do pláštěnek. ještě, že na hradě Helfštýn už přestalo pršet.Během našeho oběda už přijely téměř všechny auta i motocykly a hrad jich byl opravdu plný. Stejně jako lidí, takže vyfotografovat si nějaké krásné vozidlo bez naklánějících se a zavazejících diváků byl mnohdy neřešitelný problém. Déšť vystřídalo slunce a domů jsme se z hradu vydali už notně zapaření. Aprílové počasí se přehouplo i do května.
46 fotek, 8.5.2017, 33 zobrazení, přidat komentář | cestování, události
Ráno vyjíždíme směr Ostrava. Večerní déšť naštěstí ustal a teplota se vyšplhala na rozumných deset stupňů. cestou se mraky i trochu protraly ale zase se o dva stupně ochladilo ... co už :-)
Již podruhé se účastníme motorkářské pouti Motomissa pořádané farností Ostrava-Zábřeh při kostele Sv. Ducha vedenou farářem P.Mgr.Vítězslavem Řehulkou. Po asi hodinové mši doprovázené dívčím pěveckým sborem, kde jako vždy zaznělo i něco k zamyšlení pro nás "nevěřící", proběhlo žehnání motocyklů a bylo se možné občerstvit nápoji a koláčky v pastoračním centru. Po žehnání odjížděla kolona za doprovodu policie do dolních Vítkovic, kde bylo pro motorkáře připraveno pohoštění.
Tam však tento rok nejedeme a pokračujeme dál do Tylova na pstruhy. Mraků opět ubylo a po poledni se konečně oteplilo. I když je v Tylově celkem dost obsazeno, čekání netrvá až tak dlouho a všichni se dobře nacpeme. Broman se vrací zpět na Ostravu severní cestou a my pokračujeme dál k Olomouci. V Dolanech se po krátké m otanici ještě zastavujeme na zákusek a zmrzku. Vsetíňáci se pak vrací do centra Olomouce pokračujíce na jih a my s Evičkou jedeme domů kolem Sv.Kopečku.
55 fotek a 3 videa, 6.5.2017, 35 zobrazení, přidat komentář | události
Gulášfest pořádaný dealerem Harley-Davidson v Ostravě.

Komentáře

přidat komentář