Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

bikerbob 

Robert Bob Vychodi

Vytvořte ze svých alb pexeso

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

35 fotek, 7.4.2018, 19 zobrazení, přidat komentář | cestování
Díly na moto už kompletní, pro změnu čekám na díly z lakovny :-) ... co se dá dělat, krásné počasí a s Evičkou vyrážíme potupně opět autem. V pátek večer přijíždíme na turistickou chatu Švarná Hanka pod Grůněm. Přivítá nás příjemný majitel s paní kuchařkou, dáme si dlabanec do břůška a o půl deváté jdeme na nedalekou louku, kde se nachází "Centrum tmavé oblohy". Zde se u venkovního přenosného dalekohledu koná dvouhodinová přednáška s možností prohlédnout si hvězdy i mlhoviny. Skupina zájemců je z počátku početná včetně mnoha dětí. Ale hory jsou hory a přes krásný slunečný večer je zima jak sviňa :-D Po hodině a třičtvrtě odpadáváme i my a těsně před koncem se jdeme zahřát do pelechu.
Po vydatné snídani sjíždíme z kopce pomalu dolů, abychom si cestou prohlídli krásné kopce v okolí, dřevěnou kapli Panny Marie i kostel s hřbitovem ve Starých Hamrech v údolí. Po krátké zastávce ve Velkých Karlovicích na kafčo frgál a prohlídku místního kostela jedeme na grilovačku do restaurce U Vleku v Karolince. Tak jako při naší minulé návštěvě i dnes je tu skvělé jídlo. Na motorkách by to byl hezčí výletale i tak jsme si to užili ;-)
10 fotek, 2.4.2018, 10 zobrazení, přidat komentář
Díly na moto stále někde na depu Pošty, tak jsme si udělali aspoň malý velikonoční výlet na hrad Starý Jičín, kde jsme s kastelánem hcvilku pokecali a na oběd si zajeli na Horečky do oblíbené hospůdky U Janíka.
19 fotek, 24.2.2018, 32 zobrazení, přidat komentář | události
Již desátý ročník klubové akce SCRC Mejdlo. Jako vždy nám Paulíno připravil dobré jídlo i zábavu. Sešli se přátelé z SCRC i HD / HOG Ostrava, byť v menším počtu než v dřívějších letech. Ale pobavili jsme se i tak dobře !
37 fotek, 10.2.2018, 31 zobrazení, přidat komentář | události
Navštívil jsem setkání kamarádu z SCRC East Bohemian chapteru konaném v pardubickém hotelu Trim. V průběhu večeře byla zahájena schůze chapteru během které došlo k blahopřání oslavenci Mňágovi, oznámení výměny vedoucího chapteru ve funkci 1st.officer, kdy po 17 letech předal Dennis funkci Milošovi. Po konečných diskuzí o organizačních záležitostech chapteru proběhlo společné focení se zasloužilým funkcionářem Dennisem a pak i bowlingový turnaj. Společná zábava pak pokračovala dlouho po půlnoci.
10 fotek, 6.2.2018, 29 zobrazení, přidat komentář
Krásný romantický večer v penzionu U ovečky ... po pěti letech se s Evičkou vracíme na krásné místo.
14 fotek, 20.1.2018, 14 zobrazení, přidat komentář | architektura
Při návštěvě sobotního koncertu vynikající skupiny Stomp v Praze jsme navštívili v pátek večer naše kamarády Romana s Pavlínkou, před koncertem se prošli po Vyšehradě a v sobotu večer zakotvili u dalších přáítel Irči a Milana. I přes pošmourné počasí to byl hezký víkend :-)
31 fotek, prosinec 2017, 36 zobrazení, přidat komentář | cestování
Kíťa opět zorganizoval s SCRC East Bohemian chapter akci na čtyřkolkách. Z pracovních důvodů jsme v pátek vyjeli až za tmy. Cesta byla až na drobný deštík ze začátku vcelku dobrá a suchá. Jen posledních 9 kilometrů po silnici druhé třídy, která přestala být z nenadání udržovaná byla trochu náročnější. Většina vedla do kopce v hlubokých sněhových kolejích s nemožností vyhnout se protijedoucímu autu ... a sněhové řetězy pod sedadlem pěkně hřály :-) Naštěstí jsme potkali v protisměru auta až na sjezdu z kopce, kde se dalo vyhnout. Na chalupě U supa v Deštném už byla zábava v plném proudu a někteří vydrželi dlouho po půlnoci.
V sobotu po snídaní část party vyrazila na běžky, Dennis šopovat dárky pro děti a zbytek vyrazil na čtyřkolky. Kvůli množství zledovatělého sněhu nás majitel půjčovny Miloš tentokrát zavezl až do Rychnova, kde jsme přímo z půjčovny vyrazili do okolí. Ježdění po sněhu jako před lety by bylo sice pohodlnější ale bláto ke čtyřkolkám tak nějak patří. Cestou jsme se několikrát potkali s Janou a Bakym, který fotil až se mu od ukazováčku kouřilo. Po necelých třech hoďkách a bezmála šedesáti kilometrech zábavy jsme byli odvezeni zpět do Deštného. Ač zabláceni pokoušeli jsme se najít nějakou hospůdku na oběd. Bohužel týden před otevřením sjezdovek bylo hodně hospod zavřených a zbývající byla totálně narvané. S Evičkou se nám nechtělo dál někam trajdat, tak jsem spočli na chalupě ale ostatní se rozhodli hledat dál. Pochutné večeři, kdy někteří litovali přeplněných žaludků z pozdního oběda jsme strávili večer skvělou zábavou se vzpomínkami na společná léta při promítání fotografií ze starých klubových akcí ... až se z toho aj Bohůšek orosil :-D
V neděli po snídani už jsme se všichni rozjeli k domovů. Když je dobrá banda, není o dobrou zábavu nouze ;-)
73 fotek, říjen 2017, 38 zobrazení, přidat komentář | cestování
Evička na začátku léta sehnala slevněný poukaz na pobyt v Kamenném Dvoru ve slovenské vesničce Vyšné Ružbachy. Jak už to bývá, v sezónu byly všechny víkendy obsazeny a tak vyjíždíme na poslední chvíli platnosti poukazu.K Irsku blížíce se hurikán Ophelia měl prudce ochladit podnebí v Česku až v neděli. Jak už bývá zvykem, byl o dost rychlejší :-)
V pátek vyjíždíme už během dopoledne. Počasí je nádherné, stejně jako poslední záchvěvy barevného podzimu na Oravské Maguře a Vysokých Tatrách. Do penzionu tak příjíždíme až při západu slunce. Po občerstvení v penzionu se jdeme ještě večer projít po vesničce, navštívíme "šťastnou zemi Miroslavovu", kde se ještě v pivnici převaluje težký kouř z cigaret. Stejně tak i večerku otevřenou celý týden do pozdního večera, kde místo čiperných úslužných vietnamců obsluhuje majitel, co by švarný slovenský junák :-D
V sobotu ráno padá na vesnici těžká mlha a výrazně se ochlazuje. Vyjíždíme opět dopoledne, teploměr ukazuje šest stupňů a po vyjetí z mlhy nás vítají jen těžké černé mraky a občasné mrholení. Na parkovišti pod Belianskými jeskyněmi nám hlídač radí schování přileb v mítní restauraci u Furmánka, kde skutečně milý číšník okamžitě vyskočí a shcovává nám přilby v příručním skládku. Výšlap k ústí jeskyně je opravdu pěkná turistika, se kterou jsme ani moc nepočítali ... ale přece bysme to nevzdali, že ?! :-) Poplatek 10€ za focení v jeskyni nezaplatil kromě dvou členů naší asi padesátičlenné skupiny nikdo. Tahle cenová politika přináší asi nechtěné plody ... a rozmazané tajné fotky během hodinové chůze po více než osmistech schodech jeskyně :-) Ochotný číšník schovávající přilby je bohužel asi jediné plus zdejší restaurace. Tři číšnice pobíhající po plné zadní místnůstce nás trvale ignorují. Když začnou přijímat objednávku u plného stolu, jehož hosté přišli dlouho po nás, ztrácíme trpělivost a odcházíme bez objednávky. Jedeme do hoďku vzdáleného Polska, kde nám byla doporučena obchůdky přeplněná ulička Krupowki. Při jízdě tatranskou kotlinou potkáváme desítky policistů. Jak se později dozvídáme, mají usměrňovat kolabující dopravu způsobenou čerstvě otevřené Stezky v oblacích na jižních svazích blízké Bukoviny. Jak se zdá, počasí jim dopřává klidnou směnu ;-) Údolí Tater je krásné i přes to škaredé počasí a i když od jeskyně jedeme už v pláštěnkách, užíváme si krásné přírody. V Zakopaném projíždíme celou uličkou a na jídlo zastavujeme v nadhérné restauraci Little Schwitzerland. I přes krátké čekání na volný stůl se to vyplatí. Příjemná, všímavá a usměvavá obsluha kmitá jak včelky, jídlo je výborné a i přes velkou přeplněnou restauraci přistane na stole během chvilky. Po jídle ještě Evička nakúkne do cukrárny přes ulici ale plné břůška už nedovolí další konzumaci nadýchaných zákusků ... snad někdy příště. Na penzion se vracíme zase během západu slunce. Prohlídka jeskyně nás hodně zdržela a v tomhle počasí nestojí zab to vracet se tmy. A tak už na nás čeká jen pořádná lebeda na penzionu.
V neděli nás vítají přízemní mrazíky. Teploměr na motocyklu ukazuje 3 stupně nad nulou a tráva se spadaným listím je trochu přimrzlá. Po krátké procházce po přilehlém lázeňském parčíku snídáme a vyrážíme do zimy a čerstvě padlé těžké mlhy. Po půl hodince jízdy začne teplota pomalu stoupat na šest stupňů, najíždíme na dálnici a peláším,e nejrychlejší cestou domů. Při příjezdu na "obědovou" přestávku v salaši Karjinka je už skoro deset stupňů, což je pro změnu vykoupeno začínajícím mrholením. Po malém nákupu čerstvých sýrů a pečiva poobědváme opět v totálně plné restauraci. Obsluha je příjemná, rychlá a jídlo nám šmakuje, byť kvůli realitvně brzké době jíme jen zlehka. Při odjezdu už regulerně prší a zbývající dvě hodiny cesty domů jedeme v poctivém dešti, kdy zvláště v kopcích klesá teplota k k šesti stupňům. Ale i za tuhle nedělní řeholi stál ten víkend za to ! :-)
30 fotek, 14.10.2017, 36 zobrazení, přidat komentář | cestování
V sobotní ráno vyjíždíme jen s Broňasem a Petrou. Ti, kteří nakonec zůstali doma, tak prohloupili ;-) Podzimní hory a lesy jsou neksutečně krásné. Škoda jen zapomenutého cestovního kapesního foťáku. I přes ranních 7 stupňů stála nakonec nádhera Oravské Magury za to. Na hotelu Havrania obklopeném barevnými horami si dáváme něco tekutého na zahřátí a pokračujeme k Liptovské Maře, kde obědváme na kolibě Gréta. Motorkářů je kolem vodní nádrže jak much ! Z Mary pokračujeme přes Čertovicu v Nízkých Tatrách do Španie doliny u Banské Bystrice. Slunce se chystá zapadat a tak se po zamaštění Broňasovy papule ovocnými knedlíky vracíme do Banské Bystrice do pěkného penzionu Danka. Zjišťujeme, že majitelé jsou také motorkáři ... no, dnes už rostou na každém rohu :-) Než dorazíme do centra Bystrice je už skoro tma. V místním Steak Housu naplníme břůcha baštou a nějakou tou plzní. Jedno plzeňské před spaním si ještě dáme na druhém konci náměstí.
V neděli ráno vyrážíme opět už kolem deváté. Nebe je téměř vymetené, jen bohužel po studené noci je cesta přes Harmanecký kopec je na stinných místech dost mokrá a tak se nedá dost vyblbnout :-) Za Harmaneckým kopcem vjíždíme do mlhy. Někde nad námi je hřejivé slunce a my jedeme opět v sedmi stupních a mlze, která se dá krájet. Při stoupání se mlha postupně ztrácí a přes Fačkovské sedlo jedeme už opět za krásného počasí. Po okresce kolem Váhu pokračujeme přes Bytču na oběd na hornobečvanském hotelu Valaška, kde jsou ještě někteří opozdilci z předchozího večera Poslední míle HDC Ostrava. Po jídle už hurá dom ... zase bylo fajně :-)
48 fotek a 1 video, 8.10.2017, 53 zobrazení, přidat komentář | události
Tradiční setkání přátel z našeho klubu SCRC na burčákových slavnostech v Hustopečích. Ubytování a základnu nám zajistila Vlastička s Jiříkem v nedalekých Horních Bojanovicích. Jirka nás ještě, chudák marodný, odvozil do Hustopečí. Burčák i víno tekly proudem, zábava s perfektními kamarády byla skvělá ... tož co vís si přát. V neděli dopoledne jsme ještě s Evičkou navštívili příjemné Cafe wine bistro v blízkých Bořeticích a pak hurá domů, odpočívat po náročné a únavné zábavě :-)
93 fotek, 29.9.2017, 34 zobrazení, přidat komentář | cestování
Vesnici Slovenský Grob, vyhlášenou restauracemi s pečenými husami, nám doporučila kamarádka Irča už před pár lety. Tak proč neoslavit sv.Václava právě husou, že ?! :-) Vyjíždíme až ve čtvrtek v poledne, protože Evička musela ještě spočnou pro noční dvanáctce. Abychom si užili poslední pěkných dnů, jedeme na Slovensko přes Bílé Karpaty a první zastávku děláme u hradu Beckov. Po pozdním obědě v restauraci Kúria Beckov s nádherným výhledem na skály a na nich stojící hrad si jej jdeme prohlédnout cestou kolem starého židovského hřbitova. Odtud už jedeme do Slovenského Grobu, kam se dostáváme ještě za světla. Po ubytování v penzionu Grobský dvor si Evča vyzkouší výbornou pečenou husu přímo v restauraci penzionu. Bohužel v této restuarci mají štrůdl jen na objednávku a tak jdeme kousek dál do pivnice U zlatej husi, kde je taky dost plno a pěkný frkot. Tady už štrůdl mají ale nezvkyle nikoliv jablkový ale makový, tvarohový a hruškový ve vanilkové omáčce. Chutnalo to ale výborně !
V pátek dopoledne vyjíždíme k domovu s první zastávkou na nedalekém hradě Červený Kameň. Přes hezkou zahradu se dostáváme na nádvoří, odkud jdeme na akorát začinájící prohlídku. Vybavení hradu je opravdu překrásné a bohaté. Na parkovišti už máme na řidítkách pověšenou reklamu na motorkářskou restaurci v Doľanech, která je jen pár kilometrů od hradu. Restaurace je po trase a tak je další zastávka jasná. Já si dám můj oblíbený smažák, který je zrovna v meníčku za pouhých 3,50€. Evička jen srká kafe, protože si šetří volné místo na rybu na asi hodinu vzdálené rybářské baště ve vesnici Bašovce. Rýbárna je sice trochu zastrčená ale podaří se nám ji najít hned napoprvé. Tentokrát já žužlám jen sklenici a Evča si dává vynikající polévku Halászlé, prý nejlepší v životě, a pak specialitu líčka z candáta. Po jídle se krátce projdeme po areálu rybárny a pak spěcháme domů, abychom ještě stihli večerní Night Ride pořádanou prodejnou HD Ostrava. Moc jsme si ale nepomohli. Za Lidečkem se chvíli před námi vyvrátil kamion s obilím přes celou silnici a policajti nás kvůli zcela neprůjzedné silnici poslali zpět na Valašské Klobúky a přes Vizovice. Díky koloně a objížďce jsme tak nabrali hodinové zpoždění. Utrmácená Evča tak jela po návratu z výletu odpočívat domů, já se přioblékl a bez večeře pokračoval do Ostravy ... abych zjistil, že ani po delší době se nic nezměnilo a živelné kolony nejsou nic pro mě :-) :-)
Tenhle výlet se opravdu náramně podařil !!!
118 fotek a 7 videí, 24.9.2017, 178 zobrazení, přidat komentář | události
Počasí tento víkend zrovna moc nevyšlo. Naštěstí se Poslední míle HOG chapteru Ostrava nekonala tak moc daleko a tak se našlo několik odvážlivců, kteří se na ni vydali na motocyklech. V pláštěnkách to není až takový problém, i když zrovna mé olačkové gatě zrovna vypověděly poslušnost ve švu na zadku :-)
Stylová restaurace Warownia pszczyńskich rycerzy ve stylů starodávných hradů byla zajímavá, jídlo bylo chutné a obsluha příjemná a snaživá. Zaměstnanci restaurace se v dobových kostýmech postarali o ukázku historických tanců a velké množství soutěží, doprovázených naší známou skupinou Kvatro. Proběhlo i přijímaní nových členů HOGu Ostrava za obvyklého polévání vodou, kterou si noví členové ve studeném počasí náramně užili a přihlížející jim ho ani moc nezáviděli :-)
Byla to fajná akce a všichni se náramně bavili ... a o to vlsatně jde, ne ?! :-)
Můj fotoaparát nemá moc silný zabudovaný blesk ani extra velkou světlost objektivu, tak jsou mnohé fotky zrnité. Normálně bych je ani neuvěřejnil ale někteří účastnící se jistě rádi uvidí a zavzpomínají :-)
16 fotek, 10.9.2017, 37 zobrazení, přidat komentář | cestování
V neděli v poledne jsme si udělali malý výlet na statek Samsara, kam jsem dostal od Evičky ubytovací poukaz k mým dřívějším narozeninám. Krátce jsme pobyli v blanenském zámku a zbytek večera prolebedili na statku. Stihli jsme vše právě včas. Při odnášení věcí z motorek na pokoj začalo pršet a s dorbnými přestávkami pršelo a mrholilo až do pondělního rána. Při našem odjezdu už bylo naštěstí zase skoro sucho. Návštěvu nedaleké jeskyně Výpustek jsme nakonec vzdali. Nechtělo se nám čekat hodinu a půl na zahájení prohlídky. Užili jsme si okresních cest na vyškovsku a kroměřížsku a po poledni byli doma. Pár hodin poté začalo pršet ... nemáme my to ale kliku ?! :)
18 fotek, 9.9.2017, 38 zobrazení, přidat komentář | cestování, události
Před polednem vyjíždíme s Evčou, Jirkou a Lidou do Příbora, kde se potkáváme s Bobem z Nového Jičína a u Lidlu v Ostravě pak s Bromanem a Janou. Ti nás vedou klikatými cestičkami po okreskách až do Oskarovy hospodě a vinárně Na statku, kde se koná další ročník gulášfestu. Během pořádání gulášů za námi přijíždějí kamarádi Zdeněk s Kamčou a potom i Tom. Po jídle a pokecu nás Tom zavedl oklikou po polských cestičkách do Rotschildovy cukrárny na zákusky a zmrzku. V krásném sobotním odpoledni se pak rozjíždíme domů. Sice jen něco málo přes dvěstě kiláčků a slunné poledne s kamarády to bylo super.
116 fotek a 3 videa, srpen 2017, 55 zobrazení, přidat komentář | cestování, události
Naši klubovou Prostřední vyjížďku tento rok připravil východočeský chapter s hlavním koordinátorem Milošem a jeho pomocníkem Luciášem.
V pátek po poledni jsme se s Evčou vydali do sečského autokempu U letadla raději po klikaté cestě přes Vysočinu, než kratší a ferventované cestě přes Mohelnici. Do kempu jsme přijeli v podvečer, zábava asi sedmdesátky členů našeho klubu byla již v plném proudu a my se k ní po ubytování přidali a pokračovali v ní i po půlnoci.
V sobotu ráno jsme se po úsměvné taškařici Jurina s obsluhou restaurace dostali na snídani v nezvykle pozdním čase půl deváté. O to více nám chutnalo. Ti, kteří nepřepálili páteční zábavu, se pak rozjeli buď na vyjížďky připravené Bakym a Kuzmou nebo na své soukromé. My se s Evíkem přidali k Bakymu, který nás klikaticemi zavedl ke kladrubskému hřebčínu, kde jsme se podívali ve výběhu na březí kobylky. Po krátké zastávce důlěžité pro pitný režim některých pátečních pařičů jsme přijeli na oběd do restaurace Pod Kunětickou horou, kde jsme se dobře nadlábli. Odtud vedla naše cesta do Hradce Králové, kde jsme se zúčastnili výstavy Paromilů a soutěže veteránů Memorial Zdeňka Kuthana. Zpáteční cestou jsme si ještě udělali zastávku na rozhledně Barborka obklopené krásným parčíkem. Po příjezdu a společném focení jsme se opět vrhli do víru zábavy v partě výborných kamarádů a veselili se až ... no, vlastně až do neděle :-) Musím říct, že tahle zábava bez hlučných kapel na pódiu přispívá k veselé družbě víc než by se zdálo.
V neděli se spokojeně rozjíždíme zpět ke svým domovům. Mě s Evčou ještě zavede Baky s Janou opět klikaticemi do skanzenu Veselý kopec, kde má Baky v místní restauraci dobrého kamaráda Pepu. Majitel, či pronajímatel restaurce, je veselý a družný chlapík a tak se nám skvěle nabírá sil po sobotní veselici. Baky s Janou pak odjíždějí domů a my se vydáváme na prohlídku skanzenu. Kromě zajímavých expozis a starobylých baráčků ještě potkáváme dráteníka Mirka, který se na stará důchodcovská kolena vrhnul na svůj drátenický koníček stejně jako na jízdu ve slunci i dešti na svém oblíbeném Virážku. Skvěle jsme si pokecali a nebýt daleko od domova, zdrželi bysme se déle. Po prohlídce už pelášíme domů opět přes oblíbenou Vysočinu.
Byl to perfektní víkend s vydařeným počasím a partou skvělých kamarádů s rancem zábavy ... rozhodně to stálo za to :-)
107 fotek a 1 video, 12.8.2017, 30 zobrazení, přidat komentář | události
9.ročník znovuobnoveného závodu pravidelnosti do vrchu veteránů pořádaný Honest Veteran Car Clubem Rožnov p.Rad.
199 fotek a 8 videí, srpen 2017, 95 zobrazení, přidat komentář | cestování
Jinak také dovolená s Miluškou :-)
- V sobotu vyjíždíme z rána, protože plánujeme cestu do Podještědí po okreskách. Po 60 km mám na dálničním obchvatu Olomouce problém předjet tři auta s obytnými přívěsy. Nemohu se dostat přes 120 km/h. Po předjetí sjíždím ke krajnici abych motocykl zkontoloval. Jakmile snížím rychlost asi na 80 km/h, začne mi pod zadkem rajtovat zadní kolo z leva do prava jak zběsilé a je jasno, defekt. Ještě pár minut po zastavení se z kola kouří. Dunlop D401 má tak tvrdý kord, že díky odstředivé síle při vyšších rychlostech není defekt téměř znát. Štěstí, že to nebylo přední kolo.
- Neděle je naplněna úpornou snahou sehnat náhradní duši. Originální je vytržená z ventilku. Nakonec se daří přes kamaráda Radka zajistit duši v pneuservise David Zubří, kde taky výmění rozbitý plášť za jeden můj starý odložený (co kdyby se tentokrát hooodně vyplatilo :-) ). Byť původně slíbené přezutí proběhlo místo v poledne až odpoledne, chvála pánu bohu za to. Duše je uvnitř potrhaná a totáně zkroucená teplem, stejně jako vnitřní gumový límec špic.V šest večer můžeme konečně s Evičkou vyrazit. Při naší smůle je v Lipníku zablokovaná dálnice kvůli nějaké nehodě. Naštěstí zastavujeme ještě v místě, kde se dá otočit a objet to přes město. No a po večeři u Vysokého Mýta ve stylové Burher restauraci (vegošský burgr je absolutně nedochucený :-( ) zjišťuji na radaru v telefonu, že jsou před námi dvě obrovské ohniska bouřky. Podle všeho bychom se mohli bouřkám vyhnout, když projedeme mezi němi východněji kolem Hradce. Byť je v lese u Hradce tma jak v řiti a světlo mého Zlobra nevyniká zrovna oslnivým světlem, daří se nám prokličkovat mezi blesky střílejícími všude kolem nás, proudy vody padajícími z oblaků i divou zvěří v lese. Za Hradcem na benzince ukazuje radar trochu deště ale pláštěnek nakonec skutečně téměř nebylo třeba. Kolem krásně osvíceného hradu Trosky nakonec před jednou v noci parkujeme u penzionu Heřmánek, kde se ještě kupodivu nespí. Krátce pokecáme a už se těšíme do teplé postele.
- V pondělí se projíždíme hřenskými silničkami a zakotvíme u zavřeného stánku s občerstvením. Parkoviště jsou totiž všude plná. Po převlečení a obědě vyrážíme na výšlap k Pravčické bráně. Jen Evča s Béďou zůstávají ve městě. Počasí je nádherné a výhledy fantastické. Cestou zpět nakupujeme zásoby na večeři a snídani. Miluška nám uvařila velice oblíbenou liškovou omáčku, na které si pochutnal i kamarád Vašek, který se za námi přijel podívat z nedalekého Jablonce. K večeru sice lehce sprchne ale předpověď na další den vypadá dobře.
- V úterý vyjíždíme na nedaleký německý hrad Oybin. Nemáme dostatek €ček, tak parkujeme na okraji městečka u bytovek a Broman se zbytku zásob platí vláček jedoucí až k hradu. Tam se nám daří zakoupit vstupné za české kačky, takže hrad je náš. Je opravdu nádherný a stojí za shlédnutí. Po prohlídce hradu směřujeme do Doubic, kde je vyhlášená kuchyně restaurace Stará hospoda. Najedli jsme se opravdu výtečně včetně Pavla, který za námi právě dorazil kvůli pracovním povinnostem se zpožděním. Kolem restaurace přibylo mnoho nových dřevěných soch. Kromě žaludku se tak najedly i naše očiska. Cestou odmů se zastavujeme ještě v Pekelných diolech na krátké občerstvení a míříme zpět na "naši" chalupu. Večer si opět užíváme až do pozdních hodin.
- Ve středu ráno přijíždí kamarád Vašek se svou Majkou. Dnešní vyjížďku pro nás nachystal on. Broman s Janou si jedou svou sólo vyjížďku. Naše první zastávka je u kostela v Hejnicích. Po krátké prohlídce míříme do Příchovic, kde je naplánován oběd v restauraci U čápa a prohlídka přilehlého muzea Járy da Cimrmana v majáku. Po prohlídce se ještě zastavujeme na kopci Kozák, kde je krásný výhled do okolí a kde se Miluška odhodlala vyzkoušet si tandemový let s jedním z přítomných paraglidistů. Je z letu ščastná jak blecha :-) Večer jsko obvykle lehce sprchne.
- Ve čtvrtek nás vede Vince po kokořínských cestách. Bohužel oběd ve známé rybárně nevyšel. Ve čtvrtek mají zavírací den. Vracíme se proto k restauraci U Grobiána už za lehkého mrholení. Výborně se naobědváme. Jen ten déšť nás moc netěší, nezbývá než se na další cestě pařit v plástěnkách. Po příjezdu do Terezína naštěstí déšť pomalu ustává. Já s Miluškou a Evičkou si prohlédneme pevnost terezín jen z venku, ostatní míří dovnitř na prohlídku. Po návratu na chalupu dělá Miluška po večeři ledové palačinky jako oslavu svého svátku. jako vždy, vynikající ! :-)
- V pátek vyjíždíme opět bez bromana a Jany, kteří si jedou svou trasou. Tentokrát nás vede Pavel do Šluknova. Pokouší se tam najít svého kamaráda a my ostatní si mezitím dáváme zmrzku, kafe a zákusky. Tož, drsní bajkeři jako vždy :-D Další zastávku máme v Rožanech u javorové brány srostlé ze dvou stromů. Byť ji na poprvé míjíme, nedáme se a nakonec se nám ji podaří najít hned na kraji hlavní silnice :-) Pak si dáváme pozdní oběd v resturaci Na Kamenu ve Frýdlantu, která je vyhlášená svými grilovanými specialitami. Při odjezdu potkáváme Bromana s Janou, kteří zde poobědvali před námi a jeli se pak podívat na místní hrad. Večer na chalupě je poslední, rozlučkový. Všechno fajne není věčne, no ;-)
- V sobotu ráno se postupně rozjíždíme k domovům. My s Evičkou jedeme sólo zase přes Vysočinu a výhýbáme se zbytečným zácpám na hlavních tazích u Hradce a nezáživné dálnici Mohelnice - Olomouc. Byl to krásný týden ...
76 fotek a 1 video, červenec 2017, 98 zobrazení, přidat komentář | události
Opět vyrážíme na oblíbený sraz Howling pořádaný PitBulls MC na Proboštská jezera. Kamarádi Honza s Olinkou a Luboš jedou nejkratší trasou, já se v poledne vydávám tou delší kochací přes Vysočinu. Kolem sedmé večer se potkáváme v kempu a roztáčíme kola švestkové zábavy ....
V sobotu se proti původnímu plánu rozhodujeme zůstat celý den na místě a užít si připraveného programu. Najíždějí stále nová a nová US auta i motocykly, divocí čtyřnozí pitbulové ukazují své schopnosti stejně jako boxeři při lehkém sparingu v mobilním ringu. Odpoledne přijíždějí i přátelé Luboš s Majkou ... no, utíká to pěkně rychle a navíc přeháňka nás míjí jen o pár kilometrů. Co víc si přát. Večer jsme už trošku opatrnější v "zábavě", protože v neděli mám alespoň já v plánu vyrazit dost brzy, abych stihl i vyjížďku kamarádů z našeho východočeského chapteru .... když už to mám víceméně po cestě.
A Honza navíc přišel na významný objev. Na mé a Lubošovo chrápání jsou daleko účinnější opakované hlasité projevy soulože z nedalekého stanu, než nějaké marné a trapné pomlaskávání ! :-D
38 fotek, 23.7.2017, 28 zobrazení, 1 komentář | cestování
Při návratu z motosrazu Howling se stavuji ještě za kamarády z východočeského chapteru SCRC, kteří v neděli pořádají vyjížďku na hrad Roštejn s obědem v restauraci Na kovárně v Mrákotíně v okolí Telče. Sice jsem musel v sobotu večer na sraze sosat už jen nealko pivo a čistou kofolu ale poježděníčko za to stojí.
Z kempu vyjíždíme před sedmou. Já se z dálnice u Pradubic od kamarádů odpojuji a jedu před pardubický mekáč za další partou kamarádů. Po krátkém občerstvení vyrážíme do Ždírce, kde se potkáváme s Kuzmou a Janou, kteří vyjížďku vymysleli a Šmudlou, který mimořádně přivezl Šmudlinku na zadním sicu kvůli pochroumanému zápěstí.
Preventivně se oblékáme do nepromoků, protože radar i kamarádi od jihu varují před deštěm ... a skutečně si užíváme vydatného deště něco přes čtvrt hodiny. Pak jako když mávne proutkem a na hradě už je sucho. No sláva. Po prohlídce hradu míříme stále se opakujícími se klikaticemi a objížďkami opravovaných cest do příjemné hospůdky v Mrákotíně. Po vydatném obědě se postupně rozdělujeme a míříme domů. Já mířím k Jihlavě a na dálnici, protože mně asi v sobotu v noci prochladlo pravé zápěstí, takže mám co dělat abych udržel plyn. Původní představa návratu okreskami přes Vysočinu tak vzala za své ... v neděli v noci jsem ani nevěděl jak si lehnout, aby zápěstí nebolelo ... no, už mi není dvacet, že ?! :-D
133 fotek a 1 video, červenec 2017, 31 zobrazení, přidat komentář | cestování
Druhou část naší dovolené v Rumunsku již absolvujeme s Evičkou sami ....
- V pondělí brzy ráno vyráží Broňas s Petrou do Budapešti. My v negližé se teprve pomalu dáváme dohromady :-) Počasí je po odjezdu z penzionu přímo ukázkové. První část cesty jedeme po dálnici, abychom se co nejdříve dostali k Transalpině. Cestou sice speltu odbočku z dálnice a trošku se projedeme po rumunské vesničce ale po chvíli jsme zpět na dálnici a nakonec i na začátku vyhlášené horské cesty. Libí se mně daleko více, než Transfagaraš. Při nájezdu od Sebes vede cesta vesničkami a skalnatými hustě prostlými údolímí v táhlých zatáčkách. Nádherné pstředí. Navíc táhlé zatáčky nenutí neustále přeřazovat a stačí jen v klidu brousit stupačky :-) Na dvou vrcholech cesty je sice chladněji ale sluníčko stále svítí a nálada je tak vynikající. Evča si na jednom z vrcholů dává vepřovo-hovězí guláš asi za 120kč ale není schopná tak velkou porci dojíst, byť se sebevíc snaží. Já trochu pofotím a míříme dál. Protože jsme v Novaci, kde jsme plánovali přespat už o půl čtvrté, rozhodneme se zamířit dál po trase. Bohužel, jak vyjedme z turisticky atraktivní oblsati, po penzionech se slehne zem. Na penzion Andra narazíme až o půl osmé. Nocleh je zhruba za 700kč a číšnice umící anglicky přesvědčí majitelku (možná i svou matku) aby byla v ceně i snídaně ;-) Konečně povečeříme, naplánuji do roadbooku opět přibližně cestu na další den a před desátou jsme na pokoji. Já spím jak jezulátko jen Evča se moc nevyspí, protože ji stále budí celou noc štěkající psi.
- V úterý ráno vyjíždíme po snídani opět do nádherného počasí. Jak se časem ukáže, až moc nádherného. Začátek cesty je opět jen o přesunu po hlavní cestě. Celkem nezáživná rovinka s vesnicemi a městy. U města Drobeta se ale konečně dostáváme k břehu Dunaje. Tento 120 kilometrový úsek byl opět překrásný. Táhle zatáčky, z jedné strany cesty široká řeka z druhé často skalnaté svahy. První zastávku děláme u sochy Decebala, vytesané do skály sochaři a horolezci za pomocí více jak 1.000 tuny trhavin. Pokračujeme dál ale horko se stává pomalu nesnesitelným. Jen několik desítek kilometrů od dnešního cíle cesty ve Svaté Heleně musím zastavit u ztrouchnivělého odpočívadla. Točí se mi hlava a není mi od žaludku zrovna dobře. Euforie z jízdy na motocyklu, která upozaďuje hlad a žízeň, asi není při 40 stupních ve stínu nejspíš to nejlepší. Dopíjím zbytky vody, krátce odpočinu a za chvíli jsme v "české" Svaté Heleně. V místní hospodě potkáváme partu Jawistů a mezi nimi dokonce manžele, které jsme blíže poznali na padesátinách našeho společného kamaráda z klubu Toma. Jak je ten svět malý. Ve vesnici umí většina místních česky a tak není problém domluvit si po jednom pivku ubytování v domu hned vedle hospody spolu s manželi z Břeclavska, kteří přijeli chvíli po nás na dvou BMW. Cena za ubytování je 800kč s polopenzí. Já od tří do sedmi do večera ležím v posteli a dávám se trošku dohromady. Evča si mezitím pokecá s břeclaváky i majiteli domu Frantou a Jarmilou a společně povečeří. Mně po vstanutí stačí trocha melounu. Jen se nesmím moc ohýbat, protože se mně pak točí hodně hlava, nehledě na to, že mě stále bolí záda a nohy :-) V hospůdce s partami motokrářů z Moravy doplním potřebné tekutiny a minerály tekutým chlebem a trochu dřív než ostatní jdeme na kutě. Je stále takové horko, že se ani není třeba přikrývat.
- Ve středu brzy ráno se jdeme s Evičkou podívat po okolí Svaté Heleny a přidává se k nám i náš spolunocležník z Břeclavska. Břeclaváci pak odjíždějí chvíli před námi a my pokračujeme dál směrem na sever. Díky ne úplně podrobné mapě sice jedu chvíli nejistě ale namonec se nám Bigarské vodopády podaří najít. Bohužel je sucho a tak není vodopád tak zajímavý, jak jej známe z fotografií. Za 30kč se podíváme i do navazujícího areálu, kde teče potok s dalším malým vodopádem. Do skály s pomocí ocelového lana už ale lezu sám. Není ale moc o co stát. V tom suchu není moc co k vidění. Pokračujeme dál do Aniny, kde má být zajímavá historická železnice. Bohužel cestou nevidíme nikde žádné směrové cedule a tak jedeme dál do Resity, kde má být muzeum železnice. To je hned u hlavní cesty a neplatí se zde žádné vstupné. Odtud jedeme do městečka Obrea, kde má být známá zarostlá železniční trať Tunel of love. I přes rady třech místních ale nemáme ani tentokrát nějak štěstí. Vedčer se pomalu blíží a tak pokračujeme dál. Bohužel, opět asi turisticky neatraktivní oblast. Penziony po cestě jsou buď poničené nebo zavřené. V podvečer narazíme na krásný hotel Sarmis s dvoulůžákem za 800kč. Prostředí je tady luxusní. Při večeři opět připravím do roadbooku trasu na další den a po desáté jdeme na kutě.
- Ve čtvrtek ráno si ve vesnickém obchodě kupuje Evča něco na svačinku. Vybraný salám však prodavačka s kroucením hlavy vyhazuje jako zkažený a nabízí raději jiný :-) Navštívíme nedaleký Corvinův hrad. Hrad je to nádherný, impozantní. Vnitřní vybavení v porovnání s našimi významnými hrady však opět podprůměrné. I přes to, že je všední den, je zde mnoho návštěvníků i když to naštěstí není taková tlačenice jako na hradu Bran. Při odjezdu chci dát hlídači na parkovišti k parkovnému nějaké všimné za uložení věcí v jeho budce. Ten však s úsměvem striktně odmítá. Počasí je stále krásné a naštěstí je i příjemných 26 stupňů. Konečně se mně netočí hlava :-) Pokračujeme dál do solných dolů v Turdě. Centrum města je šílené rozbité ale není jiné cesty. Na parkovišti není skoro kde zaparkovat, všude je plno stánků a lidí. Prohlídka je zajímavá. Na cestu dolů čekáme na výtah v dost dluohé frontě. Po prohlídce se vydáváme vzhůru po schodech, protože řada na výtah je najednou dvojnásobná. Cedulka u schodiště naštěstí nelhala. I když se to zdá šílená výška, jsme nahoře po schodech za 6 minut. I když zadýchaní, to zase jo :-) Míříme pak dál směrem k maďarským hranicím. Úsek z Turdy do Gilau vede po dálnici, která je ale nechráněná na úrovni okolního terénu. I když se nedokážu dostat přes 110 km/h, v protivětru mám pocit, že jedu snad 300 !!! Z padesátikilometrového úseku jsem byl víc utahaný, jak ze sedmiset kilometrů cesty na rakouský European bike week :-D Cestou na město Oradea u hranic najdu při večeři na bookingu odkaz na penzion R60 u hlavní silnice. I bez rezervace se nám tam podaří sehnat ubytování za 600kč. Parkoviště je plné aut a kamionů. Personál nám dovolil dát si motorku za penzion přimo pod balkón našeho pokoje. Přes internet si ještě objednávám dálniční známku pro Maďarsko. Už se nechceme moc zdržovat a být doma co nejdříve.
- V pátek ráno trochu bloudíme v Debrecenu. Značení ve městě je pro mě poněkud chaotické. Navíc mně začaly nějak podivně vrzat vahadla přední vidlice. Ještě, že je po ruce přítel WD-40 :-D Přes Maďarsko jsme pak již velice hladce dojeli na Slovensku, kde si užíváme okresních silnic a kopečků. Omylem jsem sjel u Zvolenu dříve z dálnice, díky čemuž jsme narazili na krásnou salaš Čertovská koliba, kde výborně vaří. Sice je to trošku dražší ale stálo to za to. Odtud jsme dál pokračovali po nádherných cestičkách slovenskými lesy a horami ... jen ta cesta z Bánovců do Trienčanských Teplic byla naprosto tragická. Zlaté Rumunsko. A já si říkal, proč většina aut odbočovala na delší cestu přes Trenčianske Jastrabie. Teď už vím, Bohušu ... :-D

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.