Název

Za vínkem do Klentnice

Popis

Prostřední vyjížďku SCRC jsme si s Evičkou prodloužili o jeden den abych využii poukaz na ubytování ve Vinici pod hradem, který jsem dostal od mých dětí k narozkám. Ke dvěma sudům, ve kterých jsme spali před dvěma lety, přibyl i retro karavan. Takže bylo vybráno Oběd v hotelu Pavlov mně moc nestačil. Míchaný salát s bagetami by stačil možná jako příloha. Ale jako hlavní jídlo podle ceny i umístění v jídelníčku tedy moc neobstál. Evča se nabaštila řízků dosyta. Tedy až na na ten zapečený vlas v jednom z posledních soust. S přičtením 50 korunového poplateku za veřejné parkoviště, protože hotelové parkoviště bylo uzavřené, se dá říct, že tudy už v budousnu cesta asi nepovede. Já si spravil chuť výtečným nakládaným hermelínem v bufetu na obecním parkovišti. Evička pak skleničkou burčáku v nedalekém a velice příjemném Topolanského vinařství. Do Klentnice už to pak byl kousek. Po vybalení a krátkém relaxu vyrážíme pěškobusem do světa. V obecní hospůdce si dáváme skvěle vychlazené pivko. Pak pokračujeme pár set metrů za obec, kde je Pony ranč u Veselských. Skvělé místo, pohostinní a velice příjemní majitelé i jeijich přátelé. Tam se určitě ještě někdy objevíme a rádi přidáme i možný noclech v patře nad saloonem. Za tmy se vracíme ke karavanu a načneme ještě lahvinku rosé Evička, zakoupenou v recepci vinařství. Je třeba trochu utlouct hlavu před nocí s komáry a nesnesitelným vedrem ... s odstupem času ... asi jsme ji měli dopít ;-) :-D
Brzy ráno vyrážíme ještě před snídaní na nedaleký palouček, kde se nachází menhiry (Milovická obora, autoři Jiřiny Lockerové a Jana Tajboše). Po snídaní odjíždíme a ještě se stavujeme do Pony ranče udělat pár foteček. Pak už pelášíme do vyhlášené restaurace Village Pub ve Vojkovicích. Naštěstí nemáme moc hlad. V restauraci je výběr jen ze tří jídel menu a ochota obsluhy připravit pro mě nějaké bezmasé jídlo je někde pod bodem mrazu. Hrknem něco tekutého do žaludku, ať vydržíme pečák cestou a jedeme až do Strážnice. V místním přístavišti nás překvapuje občerstvení ve velkém stanu, které nahradilo původní útulnou dřevěnou stavbičku. Když k tomu přidáme nedávné úmrtí místní přístavní postavičky strážnického vodníka, nedá se říct nic jiného než ... nová doba :-( Blíží se mračna, radar nevěští nic dobrého. První vydatná přeháňka naštěstí radar neposlechla tak kupujeme lístky na výletní loď Ámos. Ta druhá přeháňka už ale radaru vyšla. Naštěstí nás stihla až při nástupu do lodi. Projížďka je zpestřená výřečnou průvodkyní, která toho očividně na Baťově kanále už dost zažila a umí to poutavě podat. Při návratu už zase svítí sluníčko, vyzvedáváme přilby a bundu v prodejně lodních lístků a pokračujeme do kempu Babí hora u Hluku na naši klubovou akci. Tož, užili jsme si výletu do syta !

Kategorie a štítky

Nastavení